Novinky

Židé v oblasti Nové Huty a Gemelčičky (II)

Napsat komentář

Na doplnění dřívějších neurčitých údajů k židovským rodinám v oblasti Nové Huti a Gemelčičky jsem z matričních zdrojů vypsal následující rodiny, které se v této oblasti objevují v rozmezí let 1897 až 1927. Roky narození jsou většinou dopočítány podle věkového údaje, tj. nejspíše s přesností plus minus 1 rok. Je zřejmé, že rodiny byly částečně příbuzensky provázané a vykonávaly v obcích specifické profese, v prvé řadě krčmářství.

Stará Huta

krčmář Adolf Steiner *1882 + Veronika Gottlieb *1888

Sočet

krčmář Jakub Steiner *1878 + Rozálie Gottlieb *1885

hokynář Karel Bernáth *1888 + Šarlota Gottlieb *1895

Gemelčička

krčmář Ignác Herschkowits (Herškovič) *1866 + Rozálie Blau *1869, jejich syn Abrahám Herškovič (Hečkovič) se 1945 vrátil do Zboriště z koncentračního tábora Mauthausen

krčmář Farkaš Friedman *1856 + Rozálie Blau *1859

krčmář Bernard Markuš *1836 + Anna Stvarcz (Štvarc) *1862

Nová Huta / Bystrá

Abraham Löw *1897 (syn nádeníka Ludvíka Löwa a Inky Klein) + Margita Aurelia Kiss, učitelka

——

Krčmu na Staré Huti kolem roku 1930 zachycuje následující snímek z Náprstkova muzea v Praze. Malování stavby je na dochovaných fotografiích z této oblasti unikátní a nasvědčuje odlišnému kulturnímu vlivu.

Novinky

01-10-2025

Napsat komentář

Stránky Reemigranti byly v uplynulém půlroce napadené a objevovaly se na nich nerelevantní odkazy na hazard atd. Teď už by to mělo být v pořádku, za komplikace se omlouvám. V této souvislosti byla změněna barevnost stránek a možná se ještě bude měnit. Na jejich obsah a fungování by to nemělo mít vliv.

Novinky

Zasílání novinek e-mailem

Komentáře: 15

V rámci budování informačních alternativ k Facebooku provozuji zasílání informačních e-mailů. Není to žádné bombardování zprávami, bude se jednat nanejvýš o 5 e-mailů do roka a svůj souhlas se zasíláním můžete kdykoli odvolat. Pokud máte zájem o zasílání zpráv a novinek k tématu rumunských Slováků – reemigrantů, prosím odešlete na adresu radioc@seznam.cz e-mail se zprávou „novinky-reemigranti“. Pokud máte zájem o zasílání zpráv také k jiným tématům mého zájmu (historie, politika, společnost, Jeseníky, staré fotografie aj.), uveďte ve zprávě „novinky-vše“.

Recenze

18-07-2025

Napsat komentář

S velkým zpožděním jsem se dostal k zajímavému informačnímu zdroji, který vyšel roku 2010 v Rumunsku ve slovenštině pod nenápadným titulem „Jozef – malá kronika“. Autorkou je Mária Pișec (Pišek, rozená Valíčková), dlouholetá učitelka v Zavaňských Kúpelích (Zăuan-Băi) a později ve vzdálenějším rumunském Cugiru. Kéž by každá ze slovenských obcí a osad v Bihoru měla podobně podrobné a přitom osobně zaujaté vyprávění! Autorka píše ve skromné a lehce umělecké stylizaci jakoby ústy svého otce Jozefa Valíčka. Historie Zavaňských Kúpelí od předválečné doby zhruba do 70. let není podána vyloženě systematicky, ale uvádí se z ní mnohé, v prolnutí s mnoha podrobnostmi k autorčině vlastní rodině, k místnímu hospodařství, zvykům atd. A kromě místního významu je kniha i důležitým obecnějším zdrojem k událostem válečného, horthystického období v Bihoru, a ke školství 50. let, zejména pak k první slovenské sedmiletce s internátem na Nové Huti. „S obrovskou láskou a úctou odporúčam uverejnenie tejto kníhy ako vyníkajúceho dokumentu o každodennom živote našich slovenských krajanov,“ píše recenzent knihy, folklorista Benedek Morong, a nelze než se k této hluboké úctě připojit. Kniha není sice úplně dobře jazykově a pravopisně editovaná, to je ale naprosto vedlejší u knihy vydávané v jedné zemi jazykem jiné země, v duchu úcty a tolerance mezi národy. Úcta a poděkování patří z téhož důvodu i vydavateli, o kterém se mi nepodařilo na internetu nic dalšího zjistit.

Maria Pisec: Jozef – malá kronika. Editura Santinel, Alba Iulia, 2010.

Nezařazené

Co všechno znamená Dacia

Napsat komentář

Nejznámější rumunská značka? Samozřejmě Dacia, každou chvíli kolem vás nějaká projede. Asi ale nevíte, co ten název znamená pro Rumuny a co všechno je na něj historicky nabalené. Dacia odkazuje na starověký kmen Dáků (Dháků), který na území dnešního Rumunska žil ve starověku, bojoval s Římany a byl jimi do nějaké míry asimilován. Proč je ale pro Rumuny tohle starověké téma zásadní?

Dějiny posledních dvou staletí v Evropě jsou dějiny nacionalismů nárokujících si určité území a za vlasy přitaženého vyvozování současných práv z dávné historie. Dákové do tohoto obrazu výborně zapadají. Byli nejstarší známou populací daného území a jejich římské kontakty a konflikty zároveň spojují toto území s ctihodnou latinskou kulturou. Což je vítaná ideologická podpora pro nacionalisty románského jazyka, který je jinak geograficky izolovaný a jehož přítomnost v daném prostoru je poněkud záhadná. Co na tom, že mezi posledními zmínkami o Dácích a prvními zmínkami o středověkém románském obyvatelstvu je nějakých třináct temných staletí: Dákové zkrátka umožňují Rumunům tvrdit, že oni byli na území kolem karpatského oblouku první. A proč to potřebují tvrdit? No protože Maďaři datují svůj příchod do karpatského regionu na konec devátého století. A v logice, která současná politická a lidská práva vyvozuje z šerého dávnověku (viz v současnosti něco podobného na blízkém Východě), tam prostě Rumuni potřebovali být ještě původnější než původní, ať už je ten nárok jakkoli vágní a jakkoli historicky vratký. Dákové ani Římané by samostatně nestačili: dácká složka proklamovaného původu umožňuje tvrdit „byli jsme tu odjakživa“, ta římská zase umožňuje dodat „a pořád jsme to tak nějak my“. Proto rumunský školní dějepis vypadá úplně jinak než třeba ten maďarský a oba se vysmívají ideji historie jako nějaké objektivní vědy. Proto se v Rumunsku zhruba každá třetí věc jmenuje podle dáckého hrdiny Decebala, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšeli, a jméno Dacia brnká na strunky národní hrdosti. (Dřímají v nich samozřejmě i nacionálně šovinistické tóny a čekají na svou příležitost. Drž se, Evropo.)

Více v knihách:

Patrick Leigh Fermor: Mezi lesem a vodou

Simon Winder: Danubia

Nezařazené

Výzkumná témata – náměty pro diplomky a jiné odborné práce

Napsat komentář

Poznamenávám si sem některá málo probádaná témata a zdroje k rumunským Slovákům, která jsou zajímavou výzvou pro odborné zpracování. Pokud by je někdo chtěl učinit tématem například svojí diplomky, ať se neváhá ozvat o radu a konzultaci.

  • Raná reemigrace z Rumunska (1945–1946). Na rozdíl od pozdější fáze (1947–1949) je tato raná etapa málo prozkoumaná. Tato reemigrace se někdy nazývá „černá“, i ona však byla nějakým způsobem organizována. Bohatým zdrojem by mohl být archivní fond Osídlovacího úřadu pro Slovensko.
  • Usazování reemigrantů z Rumunska na Slovensku. Ačkoli všechny transporty v letech 1947–49 mířily do českého nebo moravského pohraničí, řada rodin toužila se dostat na Slovensko, které jim bylo původně i slibováno. Mnohým se to nakonec i povedlo, hodně rodin se usadilo třeba v okolí Seredě nebo Hurbanova, obecnější přehled ale na rozdíl od českého území chybí.
  • Písňové sběry Čestmíra Krátkého. Badatel Čestmír Krátký zaznamenal v 50. letech na Šumavě tisíce nápěvů a textů lidových písní rumunských Slováků, sbírka však dodnes leží v archivu nezpracovaná. Téma folkloristické, etnografické, muzikologické, slovakistické.
  • Fotografický materiál k rumunským Slovákům uložený ve Slovenském národním archivu, případně v archivu Matice slovenské. Materiály z SNA se objevily v dokumentárním filmu Koly v plote, přesnější uložení mi není známo.
  • Ztracená zpráva Antona Kompánka. Drobné téma spíše na seminárku a nebo pro nadšence do procházení historických materiálů… První texty, které se v Československu kolem roku 1930 věnovaly znovuobjeveným krajanům v Bihoru, odkazují na nepříliš starou zprávu Antona Kompánka z návštěvy u nich. Tu se mi zatím nepodařilo najít. Hypotéza zní, že by se zpráva nebo aspoň zmínka o Kompánkově cestě mohla nacházet v periodiku Národné noviny někde v roce 1927, možná 1928. Dřív jsem příslušné ročníky Národných novín viděl k prohlížení online, ale kamsi zmizely… Vyloučena nejsou ani jiná periodika té doby.
Novinky

Antikvariát Pomalá kniha a kancelář v Šumperku

Napsat komentář

Otvírám si malý antikvariát v Šumperku. To sice vás ze Šumavy, od Znojma nebo od Chebu nemusí nějak zvlášť vzrušovat, bude to ale i moje kancelář, kde mě v pravidelné otvírací době najdete, pokud byste měli cestu kolem a chtěli něco probrat. Anebo se jen stavit na kus řeči. Pro začátek bude otevřeno dvě dopoledne a dvě odpoledne v týdnu, ale lze se domluvit i na jindy. Místo najdete v samotném centru Šumperka, jmenuje se Pomalá kniha a podrobnosti o něm najdete tady.

Upozornění: knihy na téma rumunských Slováků, které najdete v antikvární sekci těchto stránek, si v Pomalé knize můžete po domluvě převzít. Nechoďte pro ně ale naslepo, ne všechny jsou na místě skladem.

Novinky

Zavaň, Zavaňské kúpele a tamní učitelé

Napsat komentář

O Zavani (Zăuan) a o lázeňské osadě Zavaňské kúpele (Zăuan Băi) tu už jednou byla řeč. Několik snímků odtamtud jsem teď získal od pana Andreje Trojáka, jehož rodina (Trojákovi a Vavrovi) v osadě žila.

Jedná se o předválečné školní fotografie ze zavaňské školy. Spolu s dětmi se na nich objevuje učitel, jehož jméno bývá v československých zdrojích psáno jako Vojtech Kejvári nebo Kejváry, úředně byl ale nejspíš po maďarsku Kővári (nebo Kőváry), křestním možná Béla (maďarský ekvivalent Vojtěcha). Podle rodinné vzpomínky pana Trojáka byl učitel národnostně přesvědčený Slovák, u jehož otce došlo k pomaďarštění příjmení z pracovních důvodů v době silné maďarizace.

„Tělocvičná“ fotografie je možná reakcí na sokolské aktivity v Československu, o kterých jistě obyvatelstvo informovali přicházející učitelé. Kromě Kejváriho to byla později také Vlasta Rausová. Dožila o mnoho let později ve slovenském Bernolákovu.

Bonus: dávnou podobu lázeňských budov v Zavaňských kúpelích zřejmě zachycuje tato pohlednice z roku 1907.

Edit: 18. 7. 2025: Vynechána zřejmě nesprávná informace o již předválečném působení Vlasty Rausové. Nově jsem narazil na velmi významný zdroj k historii Zavaňských kúpelí, jímž je kniha „Jozef – malá kronika“ od někdejší místní učitelky Márie Pisec.