Archiv rubriky: Novinky

21-03-2024

Dostala se mi do ruky stará maďarská mapa východního okolí Oradey, zde je z ní výřez věnovaný tamnímu slovenskému osídlení (tzv. Sedmihradské Rudohoří či Plopišské vrchy, mezi železniční tratí na jihu a na severu). Orientačními bodem mohou být slovenské osady Almaszeghuta, Szocset, Hármaspatak a Sólyomkő (Stará Huta, Sočet, Židarňa, Nová Huta) uprostřed mírně vpravo. Mapa je v měřítku 1:200.000 a původce není uveden, grafickou úpravou se ale shoduje s jinou mapou oblasti v měřítku 1:75.000, kterou vydal rakouský vojenskogeografický institut s poznámkou “Nach Aufnahme 1883” a zjevně podle 3. vojenského mapování, dostupného zde. Proti němu tedy méně podrobná mapa zřejmě nepřinese nic nového, ale třeba bude přesto někomu užitečná.

Map of Aleșd – Șimleu Silvaniei area, Slovak settlement in Munții Plopiș, probably based on 1883 mapping.

Mapku téže oblasti s rumunskými a slovenskými názvy najdete na předsádce mojí knihy Reemigranti (pouze v 2. vydání), za mírný poplatek lze tuto mapku objednat i samostatně vytištěnou. Více zde.

První díl Transylvánské trilogie je na světě!

Kniha „Byli jste sečteni“ hraběte Mikuláše Bánffyho, první díl jeho „Transylvánské trilogie“, v pátek dorazila z tiskárny a teď ji rozesílám do světa. Určitě jste o ní ode mě už slyšeli: poslední dva roky jsem se kromě rodičovství bavil a zaměstnával především její přípravou. Někteří z vás na ni sponzorsky přispěli a z maďarštiny ji přeložil skvělý Robert Svoboda. Kniha teď po Reemigrantech a dvou dalších titulech vychází jako čtvrtý svazek mojí edice Sedmihradsko.

Transylvánská trilogie je u nás dosud zcela neznámé románové veledílo první poloviny minulého století, srovnatelné s klasickými velkými romány typu Anny Kareninové. Hornatá Transylvánie, jinak také Sedmihradsko, byla odedávna územím spadajícím pod uherskou vládu, které však po rozpadu Rakouska-Uherska na základě mocenských dohod připadlo rumunskému státu. Bánffyho trilogie je rozsáhlým obrazem života transylvánské aristokracie: jejího nákladného a pohodlného životního stylu, plesů, lovů, hostin, hazardu, podmanivé horské krajiny i běžného hospodářského provozu na šlechtických panstvích. Její unikátní kombinace romantiky s domácí i zahraniční politikou definitivně vyvrací obvyklou domněnku, že „Transylvánie = upíři“!

Jak je z popisu asi jasné, tahle kniha se na rozdíl od mých předchozích nevěnuje bihorským Slovákům, ale spíš těm, na jejichž panstvích naši předkové v 19. století žili. Tedy uherským „grófům“ v Transylvánii. (Gróf je totiž maďarsky hrabě.) Samo jméno Bánffy vám možná něco říká. Autor trilogie Mikuláš Bánffy, sám společensky významná osoba a v jednu dobu dokonce maďarský ministr zahraničí, byl vnukem a pravnukem zakladatelů obce Gemelčička (dříve též Maďarpotok). V jeho generaci už ale rod Bánffyů toto území nedržel.

Pro koho tedy tahle kniha je? Určitě pro potomky rumunských Slováků, kteří chtějí vědět, v jaké že zemi to předkové před 1. světovou válkou žili, jaké vrchnosti kdysi podléhali a jakými událostmi „velkých dějin“ byl ovlivňován jejich život v zapadlých kopcích Transylvánie. Ale i pro všechny ostatní, kdo si rádi přečtou pořádný (a dlouhý) román klasického střihu, s bohatstvím postav a s romantickou linkou. Pro každého zájemce o historii, šlechtu, Uhry, o dobu soumraku habsburské monarchie a o historicky proměnlivou maďarsko-rumunskou hranici, která svým způsobem zatěžuje Evropu dodnes. Takže prosím doporučujte dál, sdílejte tuhle novinku a neváhejte obdarovávat příbuzné i přátele!

Knihu jako obvykle seženete v některých nezávislých knihkupectvích nebo vám ji můžu poslat sám. Více o objednávkách zde: http://reemigranti.ocelak.cz/knihy

Zasílání novinek e-mailem

V rámci budování informačních alternativ k Facebooku provozuji zasílání informačních e-mailů. Není to žádné bombardování zprávami, bude se jednat nanejvýš o 5 e-mailů do roka a svůj souhlas se zasíláním můžete kdykoli odvolat. Pokud máte zájem o zasílání zpráv a novinek k tématu rumunských Slováků – reemigrantů, prosím odešlete na adresu radioc@seznam.cz e-mail se zprávou „novinky-reemigranti“. Pokud máte zájem o zasílání zpráv také k jiným tématům mého zájmu (historie, politika, společnost, Jeseníky, staré fotografie aj.), uveďte ve zprávě „novinky-vše“.

Učitelé Peter a Pavlína Vaňkovi

Kdo je pozná?

Pavlína a Peter Vaňkovi působili jako učitelé na Židárni (Valea Tarnei) od března 1946 do června 1948. “Pavla” přišla do Rumunska ještě pod příjmením Ondračková, seznámili se teprve tam a v listopadu 1946 se na Slovensku vzali. Každý z nich učil na jiné škole v Židárni, Peter Vaňko to měl k Pavlíně tři kilometry. Jedna ze školních budov je na přiloženém snímku.

Rodinné fotografie poskytla paní Lubomíra Stohlová, za zprostředkování dík paní Františce Princové.

 

12-09-2023

Zajímavý dokument někdy z 30. let minulého století, jakýsi Ignác Vilček z Nové Huti. Pokud si ho příbuzní poznali správně, tak narozený 1919, žil pak ve Staré Roli na Karlovarsku a v Malé Štáhli na Bruntálsku, zemřel roku 2004. Dokument je uložen v krajanském archivu Náprstkova muzea v Praze.

Osobní doklady poválečných reemigrantů z Rumunska

Opakovaně jsem v pátrání narazil na nespolehlivost českých rodných listů, které byly reemigrantům v 2. polovině 20. století dodatečně vystavovány zvláštní matrikou v Brně. Tyto rodné listy často nesprávně uvádějí jména v generaci nositelových prarodičů.

K vysvětlení této skutečnosti je třeba si napřed uvědomit, jaké doklady osobní totožnosti si reemigranti přiváželi z Rumunska. Byly to především rodné/křestní listy a oddací listy, respektive výpisy z příslušné matriky, a to buď matriky civilní, nebo církevní. (O této podvojnosti matrik jsem dříve psal zde.) V naprosté většině si je přesídlenci nechávali vystavovat těsně před cestou do Československa, do té doby žádné osobní doklady nepotřebovali. (Jen ojediněle se v rodinách dochovaly starší křestní listy v maďarštině, vojenské knížky, majetkové smlouvy apod.) Zvláště v pozůstalosti rodin, které putovaly prvními, polooficiálními transporty na jaře 1946, nacházíme celou sestavu dokladů včetně potvrzení o bezdlužnosti, hraničních propustek, a dokonce vzdání se rumunského občanství, vystavených nejčastěji v březnu 1946. V době oficiální reemigrace v letech 1947–49 se procedura zjednodušila a zůstaly hlavně základní matriční doklady.

Podstatné je, že žádný z dovezených dokladů neuváděl k rodičům nositele i jména jejich rodičů. České rodné listy tuto kolonku měly a údaj byl obvykle vyžadován, zároveň však matrika zřejmě nepožadovala jeho doložení a spokojila se s ústním podáním podle nositelovy vlastní vzpomínky. Tím samozřejmě v údaji o prarodičích vznikla vysoká chybovost.

Byli jste sečteni: první díl Transylvánské trilogie vyjde letos na podzim aneb Transylvánie bez upírů

Dobrá zpráva – překlad prvního dílu Transylvánské trilogie hraběte Mikuláše Bánffyho už je hotov a vydání knihy Vám tedy můžu s určitostí slíbit letos na podzim.

Je to můj zatím největší nakladatelský projekt, rozsáhlý historický román. Někteří z vás darem podpořili převod z maďarštiny do češtiny silami našeho vynikajícího překladatele Roberta Svobody, a tento překlad je nyní pohromadě. Je to román o životě transylvánské šlechty (autor byl potomkem hrabat Bánffyů, která zakládala některé z vesnic našich předků v Rumunsku), o lásce, o uherské politice a o tom, co předcházelo zániku habsburské monarchie, ale taky o kouzlu transylvánské horské krajiny. Něco o této záhadné zemi najdete na konci tohoto příspěvku.

Pokud si totiž Transylvánii nespojujete s našimi předky, ale jen s upíry, chyba lávky. (I když – něco z vampýrské mytologie proniklo i k tamním Slovákům. Cosi jako upír se v jejich pověrách vyskytovalo pod jménem „zmora“…) O upírech každopádně kniha nebude, o Slovácích vlastně přímo taky ne, zato to bude spousta čtení pro milovníky dobrého, starosvětského románu.

První díl trilogie se bude jmenovat „Byli jste sečteni“. O vydání a možnostech objednání budu včas informovat.

Transylvánie, jiným jménem Sedmihradsko, byla kdysi samostatným knížectvím, později jednou z korunních zemí habsburské monarchie. Se zavedením rakousko-uherského dvojstátí byla roku 1867 včleněna do jeho uherské části. Nadále však byla hornatou, lesnatou periferií a jihovýchodní výspou monarchie. Nemaďarská etnika, v prvé řadě Rumuni, se tu jen pomalu domáhala svých národnostních práv. Mezinárodní rozložení sil po první světové válce, v níž bylo Rakousko-Uhersko jedním z hlavních poražených, pak vedlo k nucenému postoupení celé Transylvánie Rumunsku, v rámci tzv. trianonského uspořádání. V rumunských hranicích Transylvánie, s částečnou výjimkou druhé světové války, již zůstala. Právě tímto způsobem se kdysi z našich slovenských předků, uherských občanů, stali občané Rumunska, a právě proto se v jejich vzpomínkách a dokumentech můžete setkat jak s maďarštinou, tak s rumunštinou. V Maďarsku, nástupnickém státě habsburských Uher, je ztráta Transylvánie vnímána jako národní dějinné trauma; v nacionalistických kruzích jsou územní nároky vůči Rumunsku vznášeny dodnes.