Archiv autora: Radek Ocelák

Přednáška v Šumperku

Dne 16. září 2021 od 17 hodin budu na téma reemigrantů z Rumunska přednášet ve Vlastivědném muzeu Šumperk.

A když jsme u Šumperka, rád bych do té doby zjistil, kde byl v Šumperku sběrný tábor, do něhož v letech 1947–49 přijížděly transporty z Rumunska. Z něj se následně osídlovaly celé Jeseníky. Mám jen jednu indicii – měly to být budovy “skladů VDP” (Velkonákupní společnost družstev / Velkodistribuční podnik), někde v blízkosti nádraží. Nevíte někdo?

Kandiduju do poslanecké sněmovny

Vážení a milí, v podzimních volbách se chystám kandidovat do sněmovny. Najdete mě v Olomouckém kraji na osmém místě kandidátky jisté menší strany, které není jedno, co tu bude za třicet nebo za padesát let. (Modří již vědí, zelení taky.) Ta strana nebude mít billboardy u silnic ani spousty letáků ve schránkách, takže si to holt musíte do podzimka pamatovat… Volební kampaň bude jako obvykle zuřivá a já vás s tím moc otravovat nebudu, to není můj styl. Jestli to ale dáte vědět všem dnešním potomkům Slováků z Rumunska, a jestli mě z nich třeba jenom půlka bude volit, věřím ve výborný výsledek!

Kdo by si chtěl přečíst nějaké moje politické úvahy a názory, najde je třeba tady anebo průběžně na mém osobním facebooku.

Z jedné mojí promluvy v Olomouci. Fotil Vladislav Raclavský.

29-07-2021

Paní Kapusňaková mi poslala tenhle dokument nalezený v rodině. Zajímavý je svým stářím – z 19. století známe z Rumunska různé farské, hlavně matriční záznamy, ale jen velmi málo dokumentů vystavených takto pro konkrétní rodinu. (Rodné, oddací a další listy jsou zpravidla až věc 20. století.) Tady roku 1862 bodonošský farář Anton Pincegh vypisuje z matriky údaje k Adamu Klišíkovi (*1811), jeho ženě Anně Kalamárové (*1814) a devíti dětem (poslední dvě jsou od Adamovy druhé manželky Márie Krupové). Je to placeno kolkovými známkami v ceně jednoho krejcaru, tj. skutečně vystaveno pro nějakého soukromého žadatele. Účel zůstává nejasný – možná nějaké majetkové záležitosti, vypořádání dědictví a podobně. Tomu by napovídala skutečnost, že se u všech osob pečlivě sleduje, zda jsou naživu, popřípadě kdy zemřely. Z celé rodiny byly v době vystavení listu naživu už jen 3 nebo 4 děti.

Zasílání novinek e-mailem

V rámci budování informačních alternativ k Facebooku provozuji zasílání informačních e-mailů – především pro ty, kdo na Facebooku nejsou (nechtějí být) a na stránky Reemigranti se podívají jen zřídka. Není to žádné bombardování zprávami, bude se jednat nanejvýš o 5 e-mailů do roka a svůj souhlas se zasíláním můžete kdykoli odvolat. Pokud máte zájem o zasílání zpráv a novinek k tématu rumunských Slováků – reemigrantů, prosím odešlete na adresu radioc@seznam.cz e-mail se zprávou „novinky-reemigranti“. Pokud máte zájem o zasílání zpráv také k jiným tématům mého zájmu (historie, politika, společnost, staré fotografie aj.), uveďte ve zprávě „novinky-vše“.

Přednáška ve Starém Městě pod Sněžníkem

V sobotu 14. srpna 2021 od 11 hodin dopoledne budu mít na téma reemigrantů z Rumunska kratší přednášku (1 h) ve Starém Městě pod Králickým Sněžníkem. Přednáška se koná v rámci Dne armády 2021 v místním Muzeu vojenské historie (spolek Staroměstští patrioti), kasárenská budova nedaleko za městem směrem na Hanušovice. Na celodenní akci bude pravděpodobně mírné vstupné (50–100 Kč?).

Z fotografií učitele Cyrila Filipa II

Pozůstalost učitele Cyrila Filipa (1917–1997) patří k nejranějším fotografickým souborům z prostředí bihorských Slováků. Je spíše soukromé než dokumentární povahy – z velké části zachycuje Filipa s místními kolegy a přáteli za jeho učitelského působení na Nové Huti (Șinteu) roku 1938. Přesto nám poskytuje náhled místního života v předvečer 2. světové války. Za poskytnutí fotografií patří dík panu Cyrilu Filipovi mladšímu. Jejich část jsem před třemi lety zveřejnil zde, část je otištěna v mé knize Reemigranti. V tomto příspěvku je nyní shromážděn zbytek celého souboru: portréty, momentky i skupiny, o jejichž popisu se můžeme často jen dohadovat. Zbývá pak především jedna otázka – pokud Cyril Filip sám figuruje skoro na všech snímcích, kdo tehdy stál za aparátem?

Momentka, pravděpodobně slavnostní zahájení některé místní stavby. Vepředu Cyril Filip.
Učitelské setkání? V přední řadě třetí zleva (v brýlích) učitel Rudolf Dočolomanský, čtvrtý Cyril Filip, nejvýše vzadu Pavol Hegyi-Horský (tou dobou inspektor československých škol v Rumunsku).
Zimní foto s děvčátky. Cyril Filip uprostřed v beranici, vlevo řídící učitel Jozef Novák.
Zimní foto s chlapci. Děti jmenovitě neznáme.
Huťanky ve školní třídě. Učitelé dole jsou Cyril Filip (vlevo) a snad Ľudovít Gajdoš, Děvčatům bych tipoval věk tak 13–16 let. Na tehdejší běžnou školní docházku je to příliš, ale proč by se jinak fotily s učiteli ve škole? Možná nějaká výuka pro starší, taneční soubor nebo něco podobného. Od paní Květy Kadlecové máme k fotografii ještě následujcí jména: první zleva Antonie Hebláková, provd. Kadlecová, druhá zleva Marie Vilčeková, provdaná Kadlecová.
Kumpáni: vlevo Cyril Filip (v nepatřičném kněžském odění, asi z recese), vpravo farář z Nové Huti Peter Kühn. Uprostřed tehdejší novohutský kaplan Anton Ďurica, později farář na Šaranech a na Gemelčičce (Valea Ungurului). Podle podoby tyhle důstojné katolické mládence asi neznáte, je to už dávno, ale pokřtili a oddali slušnou část našich prarodičů, prastrýčků, pratetiček.
Výmluvná momentka, pár poznámek k ní: 1) Je to setkání kultur. Osoby neznáme, čtyři zleva jsou ale zjevně místní z Bihoru, tři zprava jsou hosté z Československa. Vypovídá o tom každý centimetr jejich odění: pumpky, čepice, širší sako s vycpanými rameny. Ani nemluvě o městských šatech mladé ženy, snad učitelky – u místní Slovenky by takové oblečení bylo nemyslitelné. 2) Alkohol – bez komentáře! 3) Co to v ruce nese ten napravo? Napřed se mi to zdálo jako velká bedla, na druhý pohled je to spíš uzlíček s něčím na cestu. 4) Tuší někdo, kde v okolí Nové Huti by to mohlo být foceno? Vlevo v pozadí to vypadá na nějaký železniční násep, hráz, most nebo něco podobného.
Na zemi uprostřed farář Peter Kühn a Cyril Filip, v pozadí školní dění…
Farář Peter Kühn.
Cyril Filip s kaplanem Antonem Ďuricou a dalším knězem na zahájení stavby (?). V tuto dobu by snad mohlo jít o stavbu kostela na Židárni (Valea Târnei), která nebyla kvůli válce dokončena.
Další smíšená skupinka místních a učitelů, snad taneční soubor? V horní řadě první zleva Jozef Novák, šestý Ľudovít Gajdoš, osmý zřejmě místní chlapec Ignác Vlček, dole uprostřed Cyril Filip, část děvčat asi tatáž jako na předchozí fotografii ze školy.
Momentka z Nové Huti 1938.
Zleva Peter Kühn, Cyril Filip, Anton Ďurica před novohutskou farou, datováno 16. října 1938.
Zřejmě před školou v Zăuan-Băi (Zavaňské kúpele) s místním slovenským učitelem Vojtěchem Kejvarim.
Cyril Filip a Vojtěch Kejvari?

 

04-06-2021

Na toto video se určitě podívejte. Za novým cyklem Dedovizeň slovenské veřejnoprávní televize stojí zpěvačka a folkloristka Adriana Fúrikova a tento díl velmi pěkně pojednává o minulosti a současnosti škol v Bodonoši, Boromlaku a Varzalu. Nejstarší historii je potřeba brát s rezervou, ví se o ní málo, ale z té novější jsem se tu i já leccos dozvěděl. A především, objevuje se tu nejstarší filmový záznam bihorských Slováků, právě z otvírání škol roku 1936. Naprostý poklad. Před časem byl odvysílán v pořadu rumunské televize “Transilvania Policroma”, teď tedy i slovensky.