Rudolf Dočolomanský (1899–1954) byl jedním z prvních vyslaných učitelů u bihorských Slováků v Rumunsku po roce 1930, kdy československý stát začal této své zahraniční menšině věnovat pozornost. Vzhledem k délce jeho působení zde a k tomu, že se na rozdíl od ostatních učitelů zapsal do paměti místních i jako náboženský propagátor, ho můžeme prohlásit i za toho nejvýznamnějšího. Do Rumunska prý přišel rozvedený a znovu se tam oženil s mladší Rumunkou jménem Florianna Bodea, dcerou mlynáře z Halmošdi. Děti a občas i dospělé vyučoval v letech 1931–1934 v obci Gemelčička (dnes rumunsky Făgetu, tehdy Valea Ungurului), v letech 1935–1936 v Novém Šasteleku (Sacalasău Nou), 1937–1939 v Boromlaku (Borumlaca) a konečně 1939–1940 v odlehlejší Boiana Huta. Tam je jeho přítomnost naposledy doložena v srpnu 1940.

Maďarský zábor severního Sedmihradska v září 1940 Dočolomanského coby národnostního aktivistu přímo ohrožuje a ten někdy v tuto dobu i s rodinou prchá přes hranice (zřejmě na sovětskou Ukrajinu a dále na Slovensko). V březnu 1942 se ve spišské obci Nedeca (dnes Niedzica na území Polska) rodí syn Michal, pozdější slavný herec.

Podobně jako další učitelé, Rudolf Dočolomanský za svého působení v Bihoru aktivně fotografoval a z dokumentačních i propagačních důvodů snímky odesílal rozličným institucím v „mateřském“ Československu. Různé soubory jeho snímků dnes uchovává krajanský archiv Náprstkova muzea v Praze, bratislavský Divadelný ústav (digitalizováno v projektu Europeana Photography, dnes však zřejmě opět nepřístupné), Slovenský národný archív (snímky použité v dokumentárním filmu Koly v plote, 1992). V soukromých rukou, u rodiny spřáteleného Juraje Zifčaka, žijící později ve slovenském městě Brezno, se pak dochovalo fotolbum, jehož obsah zde poprvé zpřístupňujeme v úplnosti.

Fotoalbum nese na přebalu popisek „Rudo Dočolomanský – učiteľ to fotil a roku je to 1950“, tato datace je však chybná, může se vztahovat jedině k době sestavení nebo darování alba. Pevné časové hranice poskytuje snímek č. 63, na kterém identifikujeme faráře Petera Kühna, působícího na Nové Huti v letech 1936–1948. Konkrétnější datování v tomto rozmezí však není snadné.

Dočolomanský prý po válce ještě manželčinu rodinu v Rumunsku navštívil. I když se zdá nepravděpodobné, že to bylo hned v prvních poválečných letech a že by měl v té době ještě možnost fotograficky pokrýt většinu slovenských obcí a osad v oblasti, přesto se některé snímky a popisky zdají protiřečit předválečnému datu pořízení. Snímek č. 28 zachycuje levé křídlo školy ve Varzaľu, které při otevření na podzim roku 1936 nebylo ještě přítomné a podle místního podání bylo přistavěno někdy mezi lety 1939–1942, kdy objekt fungoval jako vojenská kasárna. Neidentifikovali jsme také žádný překryv se snímky, které Dočolomanský během 30. let zasílal institucím. Na druhou stranu nenacházíme ani jasné odkazy na válku, které by v těsně poválečné době bylo možno očekávat, snad s výjimkou popisku 1c) „Maďarmi vystavaný notariát“ (?). Množství rozestavěných domků na fotografiích zase naznačuje, že nebyly pořízeny později než roku 1947 – v jeho druhé polovině totiž v přelidněné oblasti nastal hlavní reemigrační odliv do ČSR, a potřeba nové výstavby tedy značně poklesla. Jiné dílčí skutečnosti relevantní pro dataci jsou dále zmíněny v komentářích k jednotlivým snímkům a nejlepší odhad doby vzniku by zřejmě přinesla identifikace konkrétních vyobrazených rodin, zejména jejich mladších dětí. Prosíme veřejnost o sdělení jakýchkoli dalších informací k obsahu Dočolomanského alba.

Zdá se logické, že snímky musely vzniknout buď do roku 1940 včetně (možná už do roku 1939, neboť žádný není umístěn do učitelova posledního působiště Boiana Huta), nebo až někdy po skončení 2. světové války za jeho návratu do Rumunska. Není však ani jisté, že pořízení všech snímků spadá na stejnou stranu válečného období. Mohly být v jednotlivých místech pořízeny v různou dobu. Každopádně je pak třeba počítat s tím, že neurčený časový odstup byl mezi 1) jejich pořízením, 2) vyvoláním a zhotovením na papír, 3) sestavením do alba s popisky a 4) darováním. Papírová úprava snímků prozrazuje jen tolik, že jejich zhotovení proběhlo naráz. Z téže původní úpravy fotografií vznikly ostřižením a slepením i všechny panoramatické sestavy, samy o sobě zcela unikátní. (Viz dochování původních okrajů u panoramatického snímku č. 5.) Fotoalbum v současnosti nemáme fyzicky k dispozici (mělo by se nacházet někde u dědiců původního majitele z Brezna), a nemůžeme tedy prověřit zadní strany snímků coby možný zdroj dalších informací.

Radek Ocelák, Dušan Zetocha