Nejznámější rumunská značka? Samozřejmě Dacia, každou chvíli kolem vás nějaká projede. Asi ale nevíte, co ten název znamená pro Rumuny a co všechno je na něj historicky nabalené. Dacia odkazuje na starověký kmen Dáků (Dháků), který na území dnešního Rumunska žil ve starověku, bojoval s Římany a byl jimi do nějaké míry asimilován. Proč je ale pro Rumuny tohle starověké téma zásadní?
Dějiny posledních dvou staletí v Evropě jsou dějiny nacionalismů nárokujících si určité území a za vlasy přitaženého vyvozování současných práv z dávné historie. Dákové do tohoto obrazu výborně zapadají. Byli nejstarší známou populací daného území a jejich římské kontakty a konflikty zároveň spojují toto území s ctihodnou latinskou kulturou. Což je vítaná ideologická podpora pro nacionalisty románského jazyka, který je jinak geograficky izolovaný a jehož přítomnost v daném prostoru je poněkud záhadná. Co na tom, že mezi posledními zmínkami o Dácích a prvními zmínkami o středověkém románském obyvatelstvu je nějakých třináct temných staletí: Dákové zkrátka umožňují Rumunům tvrdit, že oni byli na území kolem karpatského oblouku první. A proč to potřebují tvrdit? No protože Maďaři datují svůj příchod do karpatského regionu na konec devátého století. A v logice, která současná politická a lidská práva vyvozuje z šerého dávnověku (viz v současnosti něco podobného na blízkém Východě), tam prostě Rumuni potřebovali být ještě původnější než původní, ať už je ten nárok jakkoli vágní a jakkoli historicky vratký. Dákové ani Římané by samostatně nestačili: dácká složka proklamovaného původu umožňuje tvrdit “byli jsme tu odjakživa”, ta římská zase umožňuje dodat “a pořád jsme to tak nějak my”. Proto rumunský školní dějepis vypadá úplně jinak než třeba ten maďarský a oba se vysmívají ideji historie jako nějaké objektivní vědy. Proto se v Rumunsku zhruba každá třetí věc jmenuje podle dáckého hrdiny Decebala, o kterém jste nejspíš nikdy neslyšeli, a jméno Dacia brnká na strunky národní hrdosti. (Dřímají v nich samozřejmě i nacionálně šovinistické tóny a čekají na svou příležitost. Drž se, Evropo.)
Více v knihách:
Patrick Leigh Fermor: Mezi lesem a vodou
Simon Winder: Danubia