Archiv rubriky: Novinky

27-04-2021

Krásná skupinová od paní Kopřivové: rodina Bandíkova a Vrobelova na jaře 1948. Foceno už v ČSR, ale jsou tam toho jen nepatrné náznaky (odění a účes děvčátek, panna na klíně, kamenná stavba v pozadí), jinak by to klidně mohlo být ještě v Rumunsku. Všichni ti šviháci s klobouky, paráda. A kdo najde štěně, má bod.

Zasílání novinek e-mailem

V rámci budování informačních alternativ k Facebooku provozuji zasílání informačních e-mailů – především pro ty, kdo na Facebooku nejsou (nechtějí být) a na stránky Reemigranti se podívají jen zřídka. Není to žádné bombardování maily, bude se jednat nanejvýš o 6 e-mailů do roka a svůj souhlas se zasíláním můžete kdykoli odvolat. Pokud máte zájem o zasílání zpráv a novinek k tématu rumunských Slováků – reemigrantů, prosím odešlete na adresu radioc@seznam.cz e-mail se zprávou „novinky-reemigranti“. Pokud máte zájem o zasílání zpráv také k jiným tématům mého zájmu (historie, politika, společnost, staré fotografie aj.), uveďte ve zprávě „novinky-vše“.

26-03-2021

Pěkný kousek od paní Lenky Kopřivové, měl by to být Peštiš okolo roku 1945, uprostřed s harmonikou její děda Tomáš Bršťák, za ním v klobouku jeho strýc Petr Bandík a nejmladší chlapec Jiří Bandík.

Z té vesnice jsem toho ještě moc neviděl. A ty sekyry a pila, takhle nějak tam už od devatenáctého století rubali prales… Třeba někoho poznáte.

08-03-2021

Unikátní foto od paní Lenky Kopřivové: Zleva Jan Bandík, Pavel Bandík a jeho žena Šarlota Bandíková, z Brazílie, kam asi roku 1924 odjeli za prací. Byli stavaři a prý v Riu de Janieru a Sao Paulu stavěli mrakodrapy. Jan Bandík (*1883) byl výrazně starší bratr Pavla (pouze po otci) a v Brazílii na rozdíl od mladšího páru zůstal.

Foto musí být z doby brzo po příchodu, žena je ještě oblečená zcela tradičním způsobem. A že se rozšoupli někde v zahradní restauraci, tihle Slováci ze zastrčených kopců, kteří kvůli cestě často prodali všechen majetek a často ji ještě léta spláceli?! Úžasný doklad.

 

22-02-2021

Znáte bihorské snímky fotografa Roberta Kisse z roku 2012? Jeho fotografický cyklus, který byl tuším vystavován jen v Bratislavě, najdete tady: https://kiss.format.com/bihor

Mj. s osobním holdem učiteli Vladovi Dolinayovi, který loni v létě tragicky zemřel:

Ačkoliv Československo již jistou řádku let neexistuje, i přesto, že jsem ho zažil jen jako malý capart, narodil jsem se a cítím se být Čechoslovákem. I proto jsem od roku 2010 na pozvání učitele ve slovenské obci Gemelčička v Rumunsku Vlada Dolinaye několikrát navštívil krásný a drsný kraj jménem Bihor. Musím říct, že když jsem poprvé viděl útlého jemného bratislavského učitele-intelektuála Vlada, zapochyboval jsem o vhodnosti jeho vyslání do této lokality. K mému překvapení byl Vlado jako ryba ve vodě. Zocelený pálenkou, proměnlivým nevyspytatelným počasím a velice skromnými podmínkami ubytování v místní staré škole se stal užitečným členem tamějšího učitelského sboru, dokumentátorem místních tradic, jednou z ústředních postav kulturní života a mým nedocenitelným průvodcem.”

19-02-2021

Každý týden rozesílám nějaké knížky a jako správný zelený u toho přemýšlím o metodách balení.

Úplně bez plastů to jde blbě, a to kvůli potřebě nepromokavosti. Nechci ale na balení kupovat žádný nový plast (kromě izolepy asi), chci si vystačit s již použitým (bublinky, strečová fólie apod.), který si při různých příležitostech schovávám a mám ho většinou mírný nedostatek. Klíčové je uvědomit si, že těžká kniha je choulostivější na hranách a nejchoulostivější na rozích, tím pádem chránit ji celoplošným balením do mnoha vrstev plastu je nehospodárné – plocha už je uspokojivě obrněná a rohy to pořád ještě nechrání. Poslední dobou oceňuju karton starých krabic jako vhodný kompromis tvárnosti a tuhosti v ochraně hran a rohů. Současný obvyklý model tedy je: jedna vrstvička plastu, karton, baličák, povrch zásilky vyztužený cca z poloviny izolepou.

Jestli máte nějakou připomínku k tomu, v jakém balení a v jakém stavu jste ode mě cca v posledním roce dostali knížku, dejte vědět!