Opravdový rodinný poklad nám dovolil zveřejnit pan Luboš Koleňák. Zachycena je rodina Juraje Václavíka (*1894) a Marie Rapčanové (*1883) ze Sočetu (farnost Sinteu – Nová Huta), starší synové jsou děti Marie po jejím prvním muži Jozefu Václavíkovi. Fotografie vznikla cca roku 1928.
Do „velkých“ dějin a událostí 20. století se Slováci v Rumunsku zapsali především skrze účast mužů ve světových válkách. (Nejen mužů: doloženu máme také minimálně jednu partyzánku v Jugoslávii, Rozu Sekáčovou *1927 ze Zavaně.) Bojovali a umírali na různých frontách, a to nejen v maďarské armádě, do níž v 1. i 2. světové válce podle místní příslušnosti rukovali. Dobové materiály nám odhalují až překvapivý počet těch, kteří se během 1. sv. války přidali na stranu československých legií v Rusku a v Itálii. Bojovali tu za vznik státu, do něhož oni – nebo jejich děti – dostali možnost odejít teprve po třiceti letech a další světové válce. Z databáze VHA a materiálů poválečné přesídlovací komise byla zjištěna následující jména legionářů:
Muži označení symbolem (12) se prý nakonec sešli v jediném útvaru: ve 12. střeleckém pluku čs. vojska na Rusi. Jeho úkolem se roku 1919 stala ochrana transsibiřské magistrály v oblasti irkutského Nižněudinska a do Československa se vrátil jako poslední pluk teprve v červenci 1920.
Doplněno 6.1.2017: „Najviac sme boli prekvapení legionármi. Len v Maďarpotoku [Gemelčička, Valea Ungurului] sme ich našli 6, poväčšině ruských. Pravdepodobne bude ich aj viac, a to nielen v Maďarpotoku, ale aj v ostatných slovenských krajoch. Mnohí boli v ruskom zajetí. Ale títo legionári svojim zmýšlaním úplne zapadli do starého prostredia, takže neudržujú žiadnych stykov s našimi legionármi. Vynasnažíme se, aby styky boli obnovené a aby o existencii slovenských legionárov v Rudohorí dozvedel sa i spolek rumunských dobrovoľníkov.“ Zpráva A. Granatiera a L. Třešňáka, rok 1930.
Dvě mladé Slovenky z Rumunska na Prachaticku, 50. léta. Vlevo Šarlota Šubová (*1932), provd. Stašáková, z Nového Šasteleku; vpravo kamarádka Poláčková, provd. Furišová. Foto poskytla paní Berta Klimešová.
Fotografie ze Šaran poskytnutá panem Štefanem Trojákem, cca 1940-1950? Vlevo manželé Vršanovi, dále (v neznámém pořadí) Štefan Janekov (?), Peter Koiš, Jan Daniel, Pavel Daniel. Cenná ukázka tradičního oblékání: na mužích široké letní „gatě“.
Několik fotografií z rodinného archivu paní Jany Šmirkové zachycuje nejen rodinu samu (Sedlákovi, Furikovi, Bučkovi, původem Bodonoš v Rumunsku), ale i větší nebo menší výseky z prostředí obce Stránské u Rýmařova během 50. let. Zde i jinde v oblasti Nízkého Jeseníku se v některé fází svého stěhování ocitlo mnoho slovenských rodin z Rumunska. Zdaleka ne všichni ve zdejších nehostinných podmínkách vydrželi.
Anna Furiková (roz. Bigasová, *1891), Stránské, rok 1952
Tatáž ve společnosti neznámého příbuzného, Stránské 1952
Anna Sedláková (roz. Furiková, *1923), s dcerami (zleva) Annou, Julií a neteří Annou Bučkovou, Stránské 1950
Rodina Sedlákova a Bučkova, Stránské, 1950
Rodina Sedlákova a Bučkova, Stránské, 1954
Ledaskterá rodina dodnes uchovává fotografickou vzpomínku na příbuzného, který jakožto obyvatel zabraného severního Sedmihradska musel narukovat do 2. sv. války v maďarské uniformě a nikdy se už nevrátil. K takovým fotografiím patří i následující tři.
Pan Štefan Troják nám ke zveřejnění poskytl velice cenné foto, které odráží důležitou součást života našich slovenských předků v rumunských kopcích. Téměř každý z mužů býval totiž vedle domácího hospodaření i příležitostným dřevorubcem. V letním období muži často odcházeli za výdělkem „do hory“, tj. do vzdálených lesů, a to i na několik měsíců.
Fotografie zachycuje skupinu několika desítek dřevorubců ze Šaran (Borod-Serani, osada spadající do farnosti Gemelčičky) před rozdělením na lesní práce. Jedná se pravděpodobně o rok 1945, po návratu mužů z války.
Náš výběr ze čtyřstránky týdeníku Nový Svet (1937, č. 49) věnované novému slovenskému školství v Rumunsku zakončujeme několika zajímavými momentkami, na kterých se setkávají účastníci čs. delegace z října 1936 s místními Slováky a Slovenkami. Dokážete-li někoho z místních na fotografiích přesněji identifikovat, zanechte prosím vzkaz v komentářích.
Pěknou, neobvykle ostrou rodinnou fotografii poskytla paní Jana Šmirková. Zleva: Marie Maškarová, rozená Furiková, dcera Hana Maškarová, později provdaná Marečková, zde dosud svobodná, a otec Ďuro Maškara, před svým domem v Bodonoši (Budoi). Foto pochází z 50. let.
Výběr fotografií ze čtyřstrany týdeníku Nový Svet (1937, č. 49) věnované nově zřízeným slovenským školám v rumunských župách Bihor a Salaj pokračuje portréty některých zasloužilých osob.
…dokončení příště…