Typické ustrojení starších reemigrantek v poválečných dekádách v pohraničí. Na fotografii je paní Anežka Lavrenčíková, roz. Horelicová (1895-1967), reemigrovala ze Židárně (Valea Tarnei) roku 1947 a žila s rodinou v oblasti Kašperských Hor. Foto od paní Mirky Prekopové.
Všechny zájemce o rodinnou historii zvu na přednášku s besedou a s promítáním dobových fotografií.
Kdy: sobota 6. 5. 2017, 17 hod
Kde: kavárna Buřinka, Rýmařov, Sokolovská 30
Vstup zdarma, vezměte s sebou na ukázku staré rodinné foto!
Podle zpráv z 19. století byl kostel na Nové Huti (Sinteu) vystavěn roku 1840. Tedy nedlouho poté, co zde bylo roku 1838 „pro duchovní povznesení věrných křesťanů v několika hutích roztroušených uprostřed kopců“ zřízeno kaplanství podřízené šumlovské farnosti. Roku 1844 bylo pak kaplanství již s vlastním kostelem povýšeno na samostatnou farnost.
Kostel byl vybudován nákladem tehdejšího varadínského biskupa Františka Lajčáka a prací věřících a jeho původní zasvěcení znělo Blažené Panně Marii. Snad přitom jeho stavba navázala na předchozí kapli Zvěstování Blažené Panně Marii, která je zmíněna k roku 1839. (Dnešní zasvěcení sv. Cyrilu a Metoději se datuje až od roku 1976.) Věž kostela byla přistavěna teprve roku 1872 nákladem biskupa Štefana Lipovnického, roku 1889 byl kostel opatřen podlahou a roku 1895 renovován. K roku 1896 měl kostel dva oltáře (Bl. Panny Marie, sv. Anny) a na věži dva zvony: větší sv. Štěpána z roku 1876, menší Neposkvrněného početí Panny Marie, neznámého stáří.
Foto k rozkliknutí: betlehemci před kostelem, Nová Huta, 30. léta
Kostel na Gemelčičce (Maďarpotok, Valea Ungurului) je mladší a větší, vystavěný roku 1894 po předchozím založení samostatné farnosti Gemelčička a zasvěcený sv. Štěpánu, uherskému králi. K roku 1896 měl jeden oltář a na zděné věži tři zvony: největší sv. Ladislava, uherského krále, menší sv. Štěpána krále, a nejmenší 80kilogramový ulitý prý nákladem věřících roku 1855 ve Varadíně.
Foto k rozkliknutí: v neděli před kostelem, Gemelčička, 1929
Foto k rozkliknutí: vánoční interiér kostela, Gemelčička, 1931-32
Zdroje: církevní ročenka Schematismus (historicus) venerabilis cleri dioecesis Magno-Varadinensis latinorum, ročníky 1839 a 1896 (ročník 1896 vydán v reprintu, Oradea, 2010); Europeana Photography Slovenský národný archív; archiv Náprstkova muzea; soukromý archiv
Nová Huta (Sinteu) v Rumunsku, jedna pěkná krajinka a jedna vzácná fotka tamního vodního mlýna – jediná, kterou zatím znám. Snad 50. nebo 60. léta?
Foto z knihy “Svadba bihorských Slovákov”, kterou napsal učitel Gejza Rončák.
Dostala se ke mně moc pěkná fotka (vřelý dík nejmenovanému dobrodinci). Kostel sv. Štěpána krále na Gemelčičce, postaven 1894, foto bude snad z třicátých let minulého století. Do tohohle kostela pravidelně chodily prababičky a pradědové nemalé části lidí, kteří dnes moje stránky sledují. V popředí lze spatřit klasickou orbu párem volů zapřažených do jha.
Na téhle fotce z vlastního rodinného archivu je Peter Poláček (1894–1960) ze Staré Huti (Huta Voivozi). Vzal si Šarlotu Semmelbauerovou (*1899), vyženil tím nevlastního syna a nebyl na něj vůbec hodný. Zemřel prý, když se na něj cestou do Alešdi převrátil vůz. Když jsem tu fotku jako kluk u pratety viděl, popletly se mi věci a myslel jsem si, že ten člověk na ní je už mrtvý. Což je samozřejmě hloupost, ale pravda je, že ta fotka není zrovna kvalitní. Řekl bych, že pochází z nějakého fotoautomatu, ty už v té době totiž existovaly. Rok by mohl být tak zhruba 1940.
Soubor rodinných fotografií poskytnutých paní Jitkou Šafaříkovou: na každé z nich vidíme její babičku Katarinu Bejdákovou, roz. Rosíkovou (1892–1983), původem z rumunského Boromlaku, dvakrát ve společnosti manžela Jana Bejdáka, výrazně mladšího (1908–1965). Po přesídlení žili v severočeském Josefově Dole.
Pohled na Boromlak (Borumlaca) od paní Šafaříkové, léto 2013. Většina slovenských rodin z rumunského Boromlaku odešla v letech 1947–49 do Československa. Velká část se jich nakonec usadila v Jaroslavicích a Valtrovicích na Znojemsku a v okolí Vidnavy na Jesenicku. Jsou to příjmení jako třeba Koňarik, Juhaňák, Polášek, Drugda… Boromlak byl pak opět dosídlen Slováky, kteří přicházeli z přilehlých, méně úrodných vrchů.
Váš rodokmen taky můžeme zpracovat nějak takhle. Líbí? Zákazník si přál zůstat anonymní, takže je to jen náhled bez čitelných detailů. Ve skutečnosti pak tisk na formátu zúžená A1. Plátno.
Tuhle fotku starého domku v oblasti Nové Huty (Sinteu), asi z roku 1929, už jste možná viděli. Ale tady je ostřejší, takže lze rozeznat i kočičku v popředí. A druhou.
Foto pochází z knihy R. Urbana Češi a Slováci v Rumunsku, Bukurešť 1930.