V rýmařovském sborníku k 80. narozeninám pana Jiřího Karla, nazvaném “Quod bene notandum: liber secundus” (Co je třeba zaznamenat: kniha druhá) mi vyšel článek “A už čo by byla tá Rumunská zlatá… (Rumunští Slováci, jejich poválečné stěhování do českého a moravského pohraničí a na Rýmařovsko)”. Je to spíš zkrácená verze historie, kterou si můžete přečíst na mém webu, jen lehce rozšířená s přihlédnutím k Rýmařovsku. Ale třeba by to někdo chtěl mít v tištěné podobě. Sborník každopádně vypadá moc hezky a lze ho pořídit za 200 Kč v infocentru rýmařovského muzea.

Nerad otvírám vánoční témata už začátkem listopadu, ale kdybyste si náhodou pro někoho přáli jako dárek rodokmen, už teď je správný čas se o tom začít bavit. Tak se případně ozvěte…

Dvě pěkné fotografie od pana Romana Sapouška, z rodiny Mondekovy. Jedna na téma “technika”, druhá na téma “zemědělství”… Pamětníci mohou doplnit detaily.

Dnes byla výrazně aktualizována moje databáze nejstarší generace rumunských Slováků v českém a moravském pohraničí.

Počet zachycených osob vzrostl téměř na dvojnásobek, databáze nyní obsahuje asi 3060 osob. Nově jsou pokryty mj. Chebsko, Znojemsko a Jesenicko. Zahrnuta jsou teď data celkem z asi 150 pohraničních hřbitovů, viz přiložená mapka.

Kvůli pokrytí nákladů spojených s tvorbou a správou databáze je nyní přístup k části fotografií placený.

Dvě krajinky z podzimního výletu do oblasti Nové Huty (Sinteu) a Gemelčičky (Fagetu, Valea Ungurului).

Dnešním příspěvkem je smutná zpráva. Dne 20. září 2016 zemřel ve věku 84 let pan Čestmír Krátký, etnograf, fotograf a kunsthistorik, jedna z nejdůležitějších postav našeho bádání v oblasti kultury rumunských Slováků. Více o jeho díle, které zůstalo z větší části nevydáno, naleznete zde.

Původ rodu Vasmanských, na nějž v průběhu 20. století narážíme jednak na Nové Huti (Sinteu), jednak v Boromlaku (Borumlaca), je na poměry rumunských Slováků spíše neobvyklý. Nevystopovali jsme jej totiž na Slovensku, ale v Haliči, v dnešním polském městě Nowy Targ. Do oblasti Bihoru v dnešním Rumunsku přichází Jan Waksmundský starší jako panský hajný nejspíše někdy před polovinou 19. století. Jak se zdá, patřili Vaksmundští k místní “honoraci” a styky s místnímí Slováky byly v prvních generacích sporé – rodina se druží a navazuje sňatkové vztahy především s okolním maďarským, popř. německým obyvatelstvem. Jediný Jan Vaksmundský mladší si vzal Slovensku. V generaci jeho potomků, mezi nimiž byl jen Eduard mužského pohlaví, jde však už z hlediska styků o rodinu plně slovenskou. S Eduardem se rod přesouvá z Nové Huti do Boromlaku a příjmení získává novou podobu: Vasmanský. Ani ta není však konečná a u Eduardových potomků, kteří po 2. sv. válce přesídlili do Československa najdeme v jiné větví také formu Vaksmanský.

Za dovolení zveřejnit výsledky rodinného pátrání děkujeme panu Markelovi.

Pěknou zimní fotografii své rodiny z Kunčic u Starého Města poskytla paní Marta Mikulcová. Foceno cca roku 1956.  Zleva: Jan Daniel (*1882), jeho vnučka Marta, Kateřina Danielová (roz. Hečko, *1888), Rozálie Danielová (roz. Dirbáková, *1913), Josef Daniel (*1909), další neznáme. Rodina původem z rumunských Šaran přišla do Kunčic roku 1947, v šedesátých letech se odstěhovala do javornického výběžku.

Opravdový rodinný poklad nám dovolil zveřejnit pan Luboš Koleňák. Zachycena je rodina Juraje Václavíka (*1894) a Marie Rapčanové (*1883) ze Sočetu (farnost Sinteu – Nová Huta), starší synové jsou děti Marie po jejím prvním muži Jozefu Václavíkovi. Fotografie vznikla cca roku 1928.