Tradiční oděv rumunských Slovenek

Tím, co z dobových dokladů mizí v čase poměrně nejrychleji, nejsou listinné dokumenty, stavby ani náčiní, nýbrž – možná trochu překvapivě – dobové oblečení. Snad kvůli tomu, jak snadno se recykluje na dětské maškarní bály a pak na hadry.

Myslel jsem, že z tradičního oděvu rumunských Slováků se do dnešních dnů nedochovalo už skoro nic. Pak jsem potkal pana Štefana Čajana z Benešova nad Černou. Pan Čajan s manželkou měl už před lety tolik prozíravosti, aby doma uchoval ty nejpěknější kusy oděvu po matce a tchýni; další si pak vyptal u sousedů. Jeho malá sbírka je barevnou pastvou pro oči. Ukazuje nám, co všechno si můžeme představovat pod černobílým maskováním starých fotografií. Docela jasně dokládá tvrzení jedné staré diplomové práce, že rumunské Slovenky bylo po válce díky jejich zálibě v jasných barvách a křiklavých barevných kombinacích v pohraničí snadné rozpoznat. Za dovolení uveřejnit fotografie panu Čajanovi vřele děkuji.

Přímo z Rumunska pravděpodobně pochází jen několik málo kousků této sbírky; ostatní byly pořízeny už v pohraničí a jsou dokladem zdejšího oblékání během 50. a 60. let. minulého století. Jsou to výhradně kusy ženského oděvu. Z tradičního mužského – který zanikal dřív – nemáme nic (ani ty rajtky s košilí a kabátkem/sakem); z ženského oděvu chybí především obvyklý černý kabátek starších žen; z obuvi se nedochovalo nic. Jestli doma něco takového máte, můžete to zkusit poslat panu Čajanovi. Třeba ho přesvědčíte, aby v Benešově n. Č. založil první naše muzeum rumunských Slováků.

edit 22.8.2017: jak správně podotkla paní Šmirková, z tohoto vzorku zdaleka nelze zobecňovat na všechno slovenské obyvatelstvo v Rumunsku. Rumunští Slováci v Benešově nad Černou mají z největší části původ na Gemelčičce (Fagetu, Valea Ungurului): tato sbírka je tedy dokladem odívání primárně této skupiny.

„Sukňa“.
Další „sukňa“, ještě hezčí.
Zástěra aneb „šata“, nosila se kontrastně přes dole vyčnívající sukni.
Jiná zástěra.
Bílá halenka zvaná „oplecko“. Velikost se zdá nadměrná, ale není, spodek se skasá do sukně.
Čepec, který vdané ženy nosily pod šátkem.
Svatební čepec vdovy či svobodné matky. Rekonstruováno novými stuhami.
Pár dochovaných šátků. Ten bílý je prý nejstarší.
A takhle to vypadá vcelku, obrázek z dočasné místní výstavy. (Až na tu trochu nereálnou postavu figuríny. A ty střevíčky.)
Nebo takhle. Okolo ramen vlněný střapcovitý šátek „haraska“.
Bílý oděv nevěsty s čepcem – vdova nebo svobodná matka se nesměla vdávat ve věnci.
To se mi líbí:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *