Zas jednou velmi stará fotografie z brazilského vystěhovalectví. Mělo by se jednat o Annu Laurinčíkovou z rumunského Sočetu (Zachotar), nar. 5. 10. 1860, vdovu po Janu Janošťákovi a předtím po Petru Jedličkovi. Foto poskytl pan Martin Korch.
10-11-2020
Už jste četli Dopisy z Bihoru? Panují kolem nich určité nejasnosti a je to hezká příležitost vysvětlit si pár pojmů z oboru literatury a vydávání knih.
1) Autor a vypravěč. Autorem knihy je maďarský kněz Sándor Mándoky (1864–1942). Vypravěč není autor. Vypravěč je fiktivní postava nebo i jen hlas, jehož pohledem se příběh podává. Když např. vypravěč a hlavní postava kdysi známého románu „Prezydent Krokadýlů“ říká „potřebuju bouchačku, abych mohl kolem sebe střílet a všichni ze mě měli strach“, nevyjadřuje se tím nutně to, co si myslí autor románu Warren Miller o získávání respektu u bližních. Vypravěč Dopisů z Bihoru se nicméně jmenuje Sándor Mándoky a je kaplanem mezi rumunskými Slováky, stejně jako jím asi půl druhého roku byl sám autor. Je to nesporně postava upovídaná, poživačná, sentimentální, poněkud ufňukaná. Jelikož o autorovi knihy nevíme jinak skoro nic, je těžké posoudit, nakolik v ní vědomě sám sebe stylizuje do postavy komické, a nakolik naopak jde o jeho přímočarý obraz, který dnes působí komicky, aniž to autor zamýšlel. Hranice mezi autorem a vypravěčem se nám tu vzhledem k naší nevědomosti trochu rozplývá. Inu ale, máte-li si z toho zapamatovat jen jedno, tedy autorem Dopisů z Bihoru není Radek Ocelák, jak se občas mylně tvrdí.
2) Překladatelka. V tomto případě Adéla Gálová, obecně osoba, o které ideálně skoro nevíte, dokud si neuvědomíte, že jste se potěšili a pobavili knihou napsanou původně v tak nesrozumitelném jazyce, jako je maďarština. U textů, jako jsou Dopisy z Bihoru, je její úlohou vymyslet adekvátní úroveň češtiny, na které může být umělecký účinek předán. Není to triviální úloha. Z češtiny pozdního 19. století by čtenář(ka) mnoho požitku neměl(a), běžná čeština naší doby by v ústech uherského katolického klerika taky neměla ten správný šmrnc. Překladatelka Dopisů z Bihoru se toho zhostila bystře a vkusně.
3) Redaktor. S překladatelkou začišťuje překlad, aby byl hladký a v různých záležitostech konzistentní napříč knihou. Redaktor jasně vnímá, kde všude je autor a vypravěč Mándoky zralý na pár facek, a na mnoha stránkách by s radostí měnil a škrtal. Nakonec ale skoro vždycky zvítězí myšlenka, že i při své užvaněnosti nám maďarský kaplan nabízí neocenitelný vhled do jedné stránky života Slováků v bihorských kopcích. A že se nesluší příliš rozvrtátvat text autorovi, který se nemůže bránit. Co sám nerad, nečiň jinému, domnívá se redaktor Radek Ocelák.
4) Vynecháme teď roli sazeče, tiskaře, korektora a skočíme rovnou k vydavateli. Vydavatel je ten, kdo to všechno platí, a proto taky o většině věcí rozhoduje. Rozhoduje třeba o tom, v kolika kusech se kniha vyrobí, a pak vzývá nebesa, aby mu celý náklad náhodou nezůstal na krku. Poněvadž vydavatelem Dopisů z Bihoru je rovněž Radek Ocelák, má to aspoň tu výhodu, že nemusí platit redaktora a redaktor příliš neremcá. Spoustu dalších výdajů ale vydavatel s knihou má, a proto má radost z každého, kdo Dopisy z Bihoru nadělí pod stromeček sobě nebo jiným. Fakt, úplně z každého!
Reemigranti: aktualizace 1. vydání
Vylepšete si Reemigranty!
Upgrade, update neboli aktualizace. Z počítačů a mobilů to známe všichni. Už jste si ale někdy aktualizovali knížku?
K Reemigrantům mi hodně lidí řeklo, že by v knize ocenili nějakou mapku, na které by si všechno mohli prostorově zařadit. Nebylo to tak snadné, protože jen tak něco obšlehnout z internetu jsem nechtěl, a navíc žádná skutečně vyhovující mapa pro tisk neexistovala. Nicméně pro druhé vydání jsme s mladým geografem Vítem Kovačkou připravili originální mapku slovenského osídlení v Bihoru. Najdete ji na předsádce knihy, a je to taky to nejzásadnější vylepšení oproti předchozímu vydání.
Jenže – přece si kvůli předsádce nekoupíte knížku ještě jednou… Nebojte, myslel jsem i na vlastníky prvního vydání! Když se mi se svým výtiskem Reemigrantů vyfotíte (anebo jinak doložíte, že už knihu máte), pošlu vám mapku samostatně, zdarma. Vy si ji vlepíte na předsádku a budete mít Reemigranty skoro tak dobré jako v nejnovějším vydání. Neformálně tomu můžeme říkat vydání 1.1 :-)
Pokud máte o mapku zájem, napište mi na e-mail radioc@seznam.cz a rovnou připojte svou poštovní adresu.
P. S. To víte, že když si k tomu objednáte i některou knížku, nebudu se zlobit. Ale nemusíte.
Reemigranti: druhé vydání
V těchto dnech vychází nové vydání mojí knihy Reemigranti.
Hlavní změny oproti předchozímu vydání jsou tyto:
- přidání nového seznamu lodních pasažérů v brazilském vystěhovalectví z let 1924–26, oddíl II intermezza 5
- na předsádku knihy je přidána originální přehledná mapka slovenských obcí v bihorsko-salajské oblasti, vytvořená ve spolupráci s geografem Vítem Kovačkou
Ostatní změny v knize jsou pouze drobnými opravami.
O objednávkách zde.
15-10-2020
Nové vydání knihy Reemigranti, poslední rok rozebrané, bude k dispozici na konci října. V prodejnách asi od prvních listopadových dnů. Prosím informujte o tom okolí.
Je mi ctí, že se Reemigrantům dostalo už několika recenzí v odborných časopisech. Tadyhle si můžete přečíst recenzi z minulého roku, kterou uveřejnila dr. Gabriela Fatková v časopise Porta Balcanica. Děkuju paní Fatkové za přívětivá slova!
http://reemigranti.ocelak.cz/…/20…/07/recenze_fatkova_PB.pdf
Termíny podzimních akcí
Podzimní kalendář se mi pomalu plní, i když letos je to vinou covidové epidemie všechno tak trochu “podmínečné”. To znamená: sledujte novinky a radši si tady nebo na mém facebooku ověřte, že akce nebyla zrušena, přesunuta apod.
Termíny:
pátek 9. 10. Cheb, Městská knihovna, od 17.30ZRUŠENO VZHLEDEM K NAŘÍZENÍ VLÁDY. Kdo by chtěl aspoň moje knihy, najde je v chebské prodejně Minikvariát…
čtvrtek 22. 10. Kašperské Hory, Horský klub, od 15.00ZRUŠENO, knihy k dostání ve Vimperku (knihkupectví Vltava)úterý 3. 11. Moravský Beroun, Městská knihovna, od 16.00ZRUŠENO, knihy k dostání v Olomouci (knihkupectví Tycho)18.-19. 11. Strážný + Vimperk, festival Šumava Litera – akce na místě ZRUŠENA, v jednání je internetový přenos
Koncem října vyjde v novém vydání kniha Reemigranti, na akcích bude možné ji objednat, popř. už i vyzvednout.
20-09-2020
Tři dělají kolektiv, tři knihy tvoří edici. Až zhruba za měsíc vyjde v novém vydání moje knížka Reemigranti, budu mít radost, protože Edice Sedmihradsko bude konečně pohromadě – celá k dostání zároveň.
Tři knihy o rumunských Slovácích a každá žánrově jiná. Reemigranti jako populárně-odborné pojednání. Větev ztracená, nalezená jako edice pramenů k tématu. Dopisy z Bihoru Sándora Mándokyho jako beletristrický protipól, román-cestopis v dopisech.
Edice je víc než kniha. Edice, tomu se už skoro dá říkat dílo.
30-08-2020
Jak to letos na podzim s akcemi bude a nebude, je samozřejmě značně nejisté. Když to vyjde dobře, měl bych mít 9. října přednášku v Chebu, něco se taky během podzimu rýsuje v Moravském Berouně a ve Starém Městě pod Sněžníkem.
Jestli mě chcete ještě někde a nemáte možnost to zajistit sami, doporučuju se s tím nápadem obrátit na místní knihovnu nebo muzeum, já se sám vnucuju nerad a na pozvání místních je to vždycky nejlepší.
Dávám taky na vědomost, že nové vydání mojí knihy Reemigranti by mělo být k dispozici koncem října. Oproti předchozímu vydání bude upravené jen mírně, bude ale nově obsahovat originální mapku slovenských obcí a osad v bihorsko-salajské oblasti.
11-08-2020
Milánkové, ať počítám, jak počítám, vychází mi, že spousta z vás ještě vůbec nemá Dopisy z Bihoru!
Román v dopisech či snad cestopis Sándora Mándokyho z konce 19. století, čerstvě přeložen Adélou Gálovou, je nejnovější knížkou z mého vydavatelského šuplíku. Tady je z něj ukázka. Sněhové masy, zmrzlé pláně, mrazivý severák a chaloupky jako pěst, ve kterých se choulí naši slovenští předci, o čem jiném byste chtěli v srpnových vedrech číst…
Více o knížce i objednávkách tady:
http://reemigranti.ocelak.cz/dopisy-z-bihoru/
a tady: http://reemigranti.ocelak.cz/10-06-2020/
10-08-2020
Máte doma málo místa? Takhle to měla slovenská rodina Kaliankových v maličké osadě Ošťany (Osteana), kdesi poblíž rumunské obce Tusa. Po reemigraci se usadili v obci Zelená Lhota na Šumavě.
Fotografie poskytla paní Štěpánka Šťastná a říká k tomu: “Posílám fotku domu z 50. let, kdy byl ještě stále v původním stavu. Jde o dům, který postavil otec mého pradědy Martina Kaliánka (16.10.1909 – 21.12.1998), předtím než odešel do 1. světové války. Ten dům postavil na svém pozemku nedaleko domu, kde můj praděda Martin vyrostl a kde zůstala žít jeho matka a tři sestry. Otec Martina se z války nevrátil. Praděda tam po reemigraci ještě asi třikrát byl, jednou i s prababičkou. Jemu se pryč nechtělo, proto jeli až jedním z posledních transportů a jen na velký nátlak prababičky Julie rozené Bejdákové (15.7.1909 – 22.2.1983).”
“V Českách se usadili v Zelené Lhotě na Šumavě, měli tam už příbuzné (prababičky sestru). V Zelené Lhotě se do roku 1948 usídlily tři slovenské rodiny z Rumunska, Dulovcovi, Juričkovi a Rolníkovi. Později během roku 1949 Zelenou Lhotu osídlilo ještě sedm rodin, Bejdákovi, Šulanovi, Koleňákovi, Kaliánkovi, Junkovi, Chronkovi a Fugačovi. Většina z nich byla nějak příbuzensky spřízněná i s naší rodinou. Julie ani Martin nikdy nechodili do školy, prababička zůstala negramotná, ale praděda se sám naučil číst a psát. Než se oženil, sloužil jako četník. Po svatbě pracoval v lesích a na polích, miloval koně, které měl i v Čechách,” dodává paní Šťastná.
