Podzimní kalendář se mi pomalu plní, i když letos je to vinou covidové epidemie všechno tak trochu “podmínečné”. To znamená: sledujte novinky a radši si tady nebo na mém facebooku ověřte, že akce nebyla zrušena, přesunuta apod.

Termíny:

• pátek 9. 10. Cheb, Městská knihovna, od 17.30
  ZRUŠENO VZHLEDEM K NAŘÍZENÍ VLÁDY. Kdo by chtěl aspoň moje knihy, najde je v chebské prodejně Minikvariát…
• čtvrtek 22. 10. Kašperské Hory, Horský klub, od 15.00 ZRUŠENO, knihy k dostání ve Vimperku (knihkupectví Vltava)
• úterý 3. 11. Moravský Beroun, Městská knihovna, od 16.00 ZRUŠENO, knihy k dostání v Olomouci (knihkupectví Tycho)
• 18.-19. 11. Strážný + Vimperk, festival Šumava Litera – akce na místě ZRUŠENA, v jednání je internetový přenos

Koncem října vyjde v novém vydání kniha Reemigranti, na akcích bude možné ji objednat, popř. už i vyzvednout.

Milánkové, ať počítám, jak počítám, vychází mi, že spousta z vás ještě vůbec nemá Dopisy z Bihoru!

Román v dopisech či snad cestopis Sándora Mándokyho z konce 19. století, čerstvě přeložen Adélou Gálovou, je nejnovější knížkou z mého vydavatelského šuplíku. Tady je z něj ukázka. Sněhové masy, zmrzlé pláně, mrazivý severák a chaloupky jako pěst, ve kterých se choulí naši slovenští předci, o čem jiném byste chtěli v srpnových vedrech číst…

Více o knížce i objednávkách tady:
http://reemigranti.ocelak.cz/dopisy-z-bihoru/
a tady: http://reemigranti.ocelak.cz/10-06-2020/

Máte doma málo místa? Takhle to měla slovenská rodina Kaliankových v maličké osadě Ošťany (Osteana), kdesi poblíž rumunské obce Tusa. Po reemigraci se usadili v obci Zelená Lhota na Šumavě.

Fotografie poskytla paní Štěpánka Šťastná a říká k tomu: “Posílám fotku domu z 50. let, kdy byl ještě stále v původním stavu. Jde o dům, který postavil otec mého pradědy Martina Kaliánka (16.10.1909 – 21.12.1998), předtím než odešel do 1. světové války. Ten dům postavil na svém pozemku nedaleko domu, kde můj praděda Martin vyrostl a kde zůstala žít jeho matka a tři sestry. Otec Martina se z války nevrátil. Praděda tam po reemigraci ještě asi třikrát byl, jednou i s prababičkou. Jemu se pryč nechtělo, proto jeli až jedním z posledních transportů a jen na velký nátlak prababičky Julie rozené Bejdákové (15.7.1909 – 22.2.1983).”

“V Českách se usadili v Zelené Lhotě na Šumavě, měli tam už příbuzné (prababičky sestru). V Zelené Lhotě se do roku 1948 usídlily tři slovenské rodiny z Rumunska, Dulovcovi, Juričkovi a Rolníkovi. Později během roku 1949 Zelenou Lhotu osídlilo ještě sedm rodin, Bejdákovi, Šulanovi, Koleňákovi, Kaliánkovi, Junkovi, Chronkovi a Fugačovi. Většina z nich byla nějak příbuzensky spřízněná i s naší rodinou. Julie ani Martin nikdy nechodili do školy, prababička zůstala negramotná, ale praděda se sám naučil číst a psát. Než se oženil, sloužil jako četník. Po svatbě pracoval v lesích a na polích, miloval koně, které měl i v Čechách,” dodává paní Šťastná.

Na serveru iLiteratura vyšla první recenze na Dopisy z Bihoru!

Dnešní fotografická technika sice dovoluje zázraky, ale ještě nikdo nevymyslel, jak vyfotit něco, co už není. A pak jste vděční za kousek zažloutlého papíru s nejasnými obrysy. Na pasové fotografii z brazilského vystěhovalectví, opět od pana Martina Korcha, jsou Jan Gocala a jeho žena Mária Gondeková, s dcerou Antonií, původem ze Staré Huti/Sočetu. Roky narození 1867, resp. 1869 z nich dělají jedny z nejstarších rumunských Slováků, které máme obrazově zachycené.