Nejstarší známé dějiny Slováků v rumunském Bihoru jsem zpracoval ve svých studiích „Počátky osídlení…“ a „Počátky osídlení II…“, které jsou obsaženy jako Intermezzo I a II také v knize Reemigranti. V mezidobí se jako další důležitý informační zdroj k těmto počátkům objevil majetkový soupis z roku 1828. A nyní se mi po letech snahy podařilo získat pramen, jehož prozkoumáním se celý výzkum může završit: nejstarší křestní matriku pro Starou Hutu (Huta Voivozi) a Novou Hutu (Șinteu), která byla do roku 1831 vedena v Siplaku (Suplacu de Barcău).

Už při psaní původních studií jsem měl náznaky o matričním dění této doby, a to jednak v podobě úmrtní matriky stejného původu a časového rozsahu, jednak v podobě statistik křtů do roku 1806, které se dochovaly v rukopisných poznámkách siplackého faráře Ferdinanda Hadravy. Ohledně datace příchodu Slováků proto nově dostupná křestní matrika spíše potvrdila dosavadní domněnky, než že by přinesla zásadně nové informace. Poskytuje nám však nové detaily ke konkrétním příchozím rodinám.

Předběžně zde uvádím nejdůležitější zjištění z tohoto pramene:

• První narozené dítě ze Staré Huti (napřed pouze jako Hutta Vitraria, tj. sklářská huť) nacházíme k 6. 10. 1802. V dalších následují další děti v nízkém, ale poměrně stabilním počtu. Součty faráře Hadravy (viz Tabulka 2 na str. 47 knihy Reemigranti) se potvrdily jako správné, farář zjevně s matrikou pracoval ještě před jejím odevzdáním do státního archivu.
• V předchozí studii (viz str. 47 knihy Reemigranti) byla navržena, avšak vzápětí zpochybněna hypotéza o útlumu aktivity na Staré Huti v letech 1807–1821. Nejstarší křestní matrika podobný útlum dosvědčuje, a to tím, že v letech 1813–1820 neobsahuje pro Starou Hutu ani jedno narozené a pokřtěné dítě.
• První záznam z Nové Huti (Hutta Vitraria Sólyomkő) nacházíme k 4. 11. 1826 a řadu dalších v následujícím roce. Stará Huta začíná být následně odlišována jako Hutta Vitraria Almaszegh(iensis).
• Celkově se tedy potvrdily odhady z předchozí studie, kde jsem stanovil, že Stará Huta byla založena „1802 nebo krátce před tímto rokem“, Nová Huta „1827 nebo nedlouho předtím“.
• První slovenské narození v Boromlaku se vyskytuje asi v srpnu 1832, další pak s jistotou od roku 1833 dál. Osídlení Varzaľu je prvně zmíněno v prosinci 1834. I tyto datace jsou v souladu se zjištěními předchozí studie, uvádějící příchod „v letech 1832–36“.
• Jak bylo mnohonásobně doloženo v předchozích studiích, migrace do celé bihorsko-salajské oblasti po roce 1825 se napájela ze středoslovenských farnosti Šoltýska, Lom nad Rimavicou, Kokava nad Rimavicou, Detvianská Huta. Rané osídlování Staré Huti nemělo však ještě tento charakter migrace celých příbuzných rodů. Jednalo se o malý počet, postupně ne víc než 25 rodin různého původu, jejichž jednotlivý příchod snad souvisel s dřívějším pracovním napojením na jiné sklárny (mezi nimi sklárna v Detvianské Huti zaniklá roku 1801). K příjmením doloženým na Staré Huti před útlumem roku 1813 patří především: Seltenhoffer (Selbenhoffer), Stark, Benčik, Holzer, Holakovský, Adler, Gembický, Mereďa, Gombár, Moravský, Koritar, Salaj, Pešo, Stadler, Vince, Klement, Landgraf, Freindl, Ďurčák, Harazin. Jen asi třetina těchto příjmení v oblasti přežila do 20. století.

Na podporu bádání o původu Slováků v Bihoru dávám zde kopii nejstarších matrik ze Siplaku volně ke stažení, s poděkováním státnímu archivu v Oradeji:

Křestní matrika 1785–1831 zde.

Úmrtní matrika 1785–1831 zde.

Oddací kniha z této matriční sady není bohužel známa a pravděpodobně se vůbec nezachovala.

Pozn. V kopii křestní matriky jsou některé dvoulisty zdvojené kvůli čitelnosti celé strany. Úmrtní matrika pravděpodobně nezachycuje velkou část úmrtí ze Staré a Nové Huti, vzhledem k velké vzdálenosti od fary a k tomu, že pohřeb není klíčovou církevní událostí (nepatří mezi svátosti).