Paní Kapusňaková mi poslala tenhle dokument nalezený v rodině. Zajímavý je svým stářím – z 19. století známe z Rumunska různé farské, hlavně matriční záznamy, ale jen velmi málo dokumentů vystavených takto pro konkrétní rodinu. (Rodné, oddací a další listy jsou zpravidla až věc 20. století.) Tady roku 1862 bodonošský farář Anton Pincegh vypisuje z matriky údaje k Adamu Klišíkovi (*1811), jeho ženě Anně Kalamárové (*1814) a devíti dětem (poslední dvě jsou od Adamovy druhé manželky Márie Krupové). Je to placeno kolkovými známkami v ceně jednoho krejcaru, tj. skutečně vystaveno pro nějakého soukromého žadatele. Účel zůstává nejasný – možná nějaké majetkové záležitosti, vypořádání dědictví a podobně. Tomu by napovídala skutečnost, že se u všech osob pečlivě sleduje, zda jsou naživu, popřípadě kdy zemřely. Z celé rodiny byly v době vystavení listu naživu už jen 3 nebo 4 děti.
V sobotu 14. srpna 2021 od 11 hodin dopoledne budu mít na téma reemigrantů z Rumunska kratší přednášku (1 h) ve Starém Městě pod Králickým Sněžníkem. Přednáška se koná v rámci Dne armády 2021 v místním Muzeu vojenské historie (spolek Staroměstští patrioti), kasárenská budova nedaleko za městem směrem na Hanušovice. Na celodenní akci bude pravděpodobně mírné vstupné (50–100 Kč?).
Na toto video se určitě podívejte. Za novým cyklem Dedovizeň slovenské veřejnoprávní televize stojí zpěvačka a folkloristka Adriana Fúrikova a tento díl velmi pěkně pojednává o minulosti a současnosti škol v Bodonoši, Boromlaku a Varzalu. Nejstarší historii je potřeba brát s rezervou, ví se o ní málo, ale z té novější jsem se tu i já leccos dozvěděl. A především, objevuje se tu nejstarší filmový záznam bihorských Slováků, právě z otvírání škol roku 1936. Naprostý poklad. Před časem byl odvysílán v pořadu rumunské televize “Transilvania Policroma”, teď tedy i slovensky.
Po dlouhé době první přednáška a setkání k tématu reemigrantů z Rumunska se uskuteční ve čtvrtek 17. 6. od 18 hodin ve Staré Vsi u Rýmařova, v Kulturním domě (dříve kino). Vstup volný, pochlubte se starými fotografiemi a jinými rodinnými památkami!
Krásná skupinová od paní Kopřivové: rodina Bandíkova a Vrobelova na jaře 1948. Foceno už v ČSR, ale jsou tam toho jen nepatrné náznaky (odění a účes děvčátek, panna na klíně, kamenná stavba v pozadí), jinak by to klidně mohlo být ještě v Rumunsku. Všichni ti šviháci s klobouky, paráda. A kdo najde štěně, má bod.
Pěkný kousek od paní Lenky Kopřivové, měl by to být Peštiš okolo roku 1945, uprostřed s harmonikou její děda Tomáš Bršťák, za ním v klobouku jeho strýc Petr Bandík a nejmladší chlapec Jiří Bandík.
Z té vesnice jsem toho ještě moc neviděl. A ty sekyry a pila, takhle nějak tam už od devatenáctého století rubali prales… Třeba někoho poznáte.
Málo se to ví, ale občas píšu i na jiná témata, než jsou rumunští Slováci. Jak to tak vypadá, nejvíc na tato a poslední dobou hlavně ve formě recenzí na knihy. Najdete to všechno na mém blogu: http://ocelak.cz/blog
Unikátní foto od paní Lenky Kopřivové: Zleva Jan Bandík, Pavel Bandík a jeho žena Šarlota Bandíková, z Brazílie, kam asi roku 1924 odjeli za prací. Byli stavaři a prý v Riu de Janieru a Sao Paulu stavěli mrakodrapy. Jan Bandík (*1883) byl výrazně starší bratr Pavla (pouze po otci) a v Brazílii na rozdíl od mladšího páru zůstal.
Foto musí být z doby brzo po příchodu, žena je ještě oblečená zcela tradičním způsobem. A že se rozšoupli někde v zahradní restauraci, tihle Slováci ze zastrčených kopců, kteří kvůli cestě často prodali všechen majetek a často ji ještě léta spláceli?! Úžasný doklad.
Rumunští Slováci: historie a reemigrace do poválečné ČSR
