A ještě jedna od pana Buriana, někdy asi z let 1945–1950, děvčata z Gemelčičky (Valea Ungurului). Ta vlevo by měla být Anna, dcera Josefa Kureka a Rozy Šubové. Provdaná později jako Danielová. Pěkný detail zimního oblékání a obouvání.

Těchhle skupinových fotek z doby 2. sv. války, pořízených před tou samou plachtou (pokus o dórský sloup vlevo) už jsem viděl víc – viz také fotografie v Reemigrantech na stranách 263, 265 a 267. Tahle, poskytnutá panem Markem Burianem, ale nejlépe odhaluje, za jakých podmínek se fotografovalo. Opravdu to byla jen zavěšená plachta nad trávníkem, nejspíš někde na pouti. Tohle by měla být děvčata nejspíš z Gemelčičky, jinak to často bývají rodiny ze Staré Huti. Pokud by někdo měl podobnou fotografii před plachtou, ale navíc přesně datovanou, budu rád.

Můj praprastrýc Anton Kutlák (1891-1983) s manželkou Terezii roz. Koryťákovou (*1893). Původem ze Staré Huti (Huta Voivozi), později žili v Boiana Huta, po reemigraci na Malšíně a nakonec v Čečovicích na Domažlicku. Fotografie od paní Jaroslavy Hrabčákové

Antonie Koryťáková, roz. Segečová, nar. 1889 (nebo 1885?), s dcerou a jejím synem. Získáno od rodiny Koryťákovy (?) na besedě v Bělé pod Pradědem.

Větev je na světě! Kniha “Větev ztracená, nalezená. Cestovní a úřední zprávy o Slovácích v Rumunsku z let 1930–1949“. Tentokrát pod ní nejsem podepsán jako autor, ale spolu s kolegou Jiřím Třískou jako editor – je to totiž vydání starých, dosud nikdy nevydaných textů ke krajanům v Rumunsku. Mimo jiné třeba pověstné zprávy Granatiera a Třešňáka z roku 1930, stejně jako Štědronského shrnující zprávy o provedení reemigrační akce z roku 1949. Můžete tuhle knížku brát jako takový odbornější doplněk ke knize Reemigranti – bez obrázků a s hromadou detailních údajů. A zatímco Reemigranti se věnovali primárně bihorsko-salajským Slovákům ze severozápadu Rumunska, záběr Větve je širší – věnuje se navíc také Slovákům v Bukovině, v Aradu, v Banátu a dokonce částečně i banátským Čechům. Ještě něco: asi polovina knížky je ve slovenštině, protože to je jazyk zpráv samotných. Jestlipak to čtenáři zvládnou…? Více ke knize i k objednávkám zde: http://reemigranti.ocelak.cz/knihy/

Nová knížka “Větev ztracená, nalezená” půjde co nevidět do tisku. Můžete se prát, proč vlastně nově vydávat nějaké staré zaprášené strojopisné texty, když k tématu rumunských Slováků je dnes už dost novějšího materiálu, včetně obrázků. Ale to je právě účel edice historických pramenů. Znovu prověřit ty úplně nejpůvodnější zdroje, na kterých v současném poznání stavíme, a třeba tím i přehodnotit to poznání samé. To, co v téhle knize vyjde, jsou často vůbec nejstarší souvislé texty, které o daných slovenských komunitách v Rumunsku máme. Nebude to s obrázky, bude to asi méně “chytlavé” než Reemigranti a namířeno spíše na aktivní zájemce o rodinnou historii, ale bude to zase jednou jedna důležitá knížka. A kromě bihorsko-salajské oblasti tam tentokrát bude pokryta i aradská oblast, Nadlak, Banát a Bukovina. Sponzory jsem pro tuhle knížku výslovně nesháněl, ale podpořit ji můžete jednoduše nákupem jednoho nebo více kousků, a budu si toho vážit.

Výstavu krajinných fotografií z Gemelčičky (Valea Ungurului) autora Karla Tisoně jsme v Bělé pod Pradědem úspěšně zahájili, až do konce listopadu si ji můžete prohlédnout v centru “Bělá v pohybu”. A znovu se sejdeme 26. října při lipenské přehradě, v Horní Plané. Pozvánka řekne vše:

Výstava fotografií Karla Tisoně se přesouvá na severní Moravu! Vernisáž 28. září v Bělé pod Pradědem bude spojena s besedou nad knihou Reemigranti a bude to zřejmě jediná naše letošní akce na Moravě…

Făgetu 2011: Gemelčička v proměnách světla

Gemelčička/Făgetu/Maďarpotok/Valea Ungurului, kdysi nejlidnatější slovenská vesnice v bihorsko-salajské oblasti Rumunska, a její krajina, jak ji roku 2011 zachytil objektiv fotografa Karla Tisoně. S průvodním slovem Štěpána Smolena.

Kdy: 28. září 2019 od 15 hod
Kde: Bělá pod Pradědem – Adolfovice 41, Klub seniorů (vedle centra Bělá v pohybu)

Po zahájení výstavy bude následovat beseda nad knihou Reemigranti. Výstava bude pak přístupná až do konce listopadu 2019 (Adolfovice č. 41, centrum Bělá v pohybu), a to každý den včetně víkendů od 8 do 18 hodin.

A protože dobrých knih není nikdy dost, rovnou se vám svěřím ještě s dalším vydavatelským plánem. S překladatelkou Adélou Gálovou připravujeme překlad maďarské knihy “Havasi levelek”, kterou jsem tu už jednou zmiňoval. Je skoro neuvěřitelné, že ta věc existuje. Je to jakýsi román v dopisech, psaných koncem 19. století maďarským kaplanem na Nové Huti (Sólyomkő, Sinteu). Ten ony slovenské kopce v dnešním Rumunsku, tehdy ještě Uhersku, považuje doslova za vyhnanství, kde neumí s místními Slováky promluvit slova, a popisuje svoje tamní dojmy, trable a setkání. Je to vtipné, čtivé a zároveň je to neocenitelný historicko-etnografický materiál. Autor Sándor Mándoky byl totiž skutečně v letech 1895–96 kaplanem na Nové Huti a v textu se objevuje hodně prokazatelných místních reálií, které nás přesvědčují o tom, že vlastní zkušenost, třebaže literárně zpracovaná, je tu základem. O třicet let dřív než první české nebo slovenské zprávy, které z těch míst máme! Dobrý umělecký překlad z maďarštiny není jen tak, a proto mám radost, že se našla firma ochotná ho finančně podpořit. Je to ostravská TopKlima, ateliér vzduchotechniky a klimatizace, a tohle rozhodně není poslední dík, kterého se ode mě dočká. A kdyby se tak třeba našel ještě druhý firemní sponzor, bylo by to s překladem celé ještě jednodušší. Zaručena nehynoucí sláva, reklama na stránkách budoucí knihy, jakož i vychvalování onlajn a offlajn… co vy na to?