Náš výběr ze čtyřstránky týdeníku Nový Svet (1937, č. 49) věnované novému slovenskému školství v Rumunsku zakončujeme několika zajímavými momentkami, na kterých se setkávají účastníci čs. delegace z října 1936 s místními Slováky a Slovenkami. Dokážete-li někoho z místních na fotografiích přesněji identifikovat, zanechte prosím vzkaz v komentářích.
Pěknou, neobvykle ostrou rodinnou fotografii poskytla paní Jana Šmirková. Zleva: Marie Maškarová, rozená Furiková, dcera Hana Maškarová, později provdaná Marečková, zde dosud svobodná, a otec Ďuro Maškara, před svým domem v Bodonoši (Budoi). Foto pochází z 50. let.
Výběr fotografií ze čtyřstrany týdeníku Nový Svet (1937, č. 49) věnované nově zřízeným slovenským školám v rumunských župách Bihor a Salaj pokračuje portréty některých zasloužilých osob.
…dokončení příště…
Minulý týden jsem byl v sympatické malé tiskárně domluvit se na tisku rodinných stromů. Svůj rodokmen totiž nechcete jen znát: chcete se jím taky občas pochlubit, pověsit si ho na zeď nebo ho dát darem.
Stromy, které elektronicky už znáte, budeme tisknout na kvalitní silný papír do velikosti A3. Dobrá zpráva je, že cena základní verze bude nastavena co nejníž (kolem 250 Kč) – jen k pokrytí tisku, papíru, tubusu pro bezpečnou přepravu a poštovného.
Zájem domácí (česko)slovenské veřejnosti o situaci slovenské menšiny v sedmihradském Rudohoří, informovaný publikacemi Urbana (1930) a Granatiera a Třešňáka (1930), vyvrcholil po polovině 30. let stavbou desítky nových škol pro slovenskou výuku a vysláním slovenských učitelů. Jak nás před časem upozornila paní Jarka Zetocha, slovenský týdeník Nový Svet roku 1937, v čísle 49, tomuto chvályhodnému podniku věnoval celé čtyři stránky včetně mnoha – dnes historicky cenných – fotografií. Z nich zde vybírám na pokračování ty nejzajímavější. Autoři fotografií nejsou uvedeni, byli jimi zřejmě někteří z učitelů a účastníků říjnové delegace roku 1936.
…pokračování příště…
Dohledávání podrobnější rodinné historie kolem odchodu ze slovenských oblastí na severozápad dnešního Rumunska je vždy mravenčí práce. O to větší můžeme mít radost, podaří-li se u konkrétní rodiny tento přechod vystopovat rovnou ve dvou fázích: nejprve ze severozápadu dnešního Slovenska do oblasti slovenského Rudohoří (Gemer-Novohrad) a následně do rumunských kopců.
Roku 1814 se nám v matrice Oravské Lesné (dříve Erdútka, Erdöčka, Herdučka apod.) objevuje svatba 40letého vdovce Jana Trojáka s 30letou vdovou Katarinou Dulovcovou. O dva roky později se jim v tomtéž místě rodí syn Jan. Další děti už v této obci nenacházíme, bezpochyby proto, že rodina z Oravy odchází. K únoru 1823 ji totiž nacházíme v osadě Drábsko, ve farnosti Lom nad Rimavicou na rozhraní gemerské a novohradské stolice (dnešní střední Slovensko), kde se rodí syn Matuš Troják. K roku 1831 zde pak nalézáme narození pozdního syna Michala Trojáka. Někdy během 30. let nastává přesun rodiny do sedmihradského Rudohoří, konkrétně do nově kolonizované obce Gemelčička (Magyarpatak, Maďarpotok, Valea Ungurului, dnes Fagetu). V tomto období dochází zřejmě také k úmrtí Katariny Dulovcové a ke svatbě vdovce Jana Trojáka st. s mladší Dorotou Belovou; Jan Troják ml. se žení s Márií Svinčákovou a k říjnu roku 1839 nacházíme narození jejich syna Martina, již na Gemelčičce. Roku 1851 si Michal Troják na Gemelčičce bere Barboru Sojkovou. Během 50. let pak četné záznamy o narození dětí dokládají hospodaření obou bratrů Trojákových, Jana a Martina, na vedlejších usedlostech. Dožívají se všichni vysokého věku: Jan Troják st. umírá roku 1855 a jeho úmrtní záznam z Gemelčičky nám potvrzuje narození v Oravské Lesné; Jan Troják mladší umírá 1901, Michal Troják pak až roku 1912, tedy téměř 140 let po předpokládaném narození jeho otce. V Gemelčičce a okolí po nich zůstává četné potomstvo.
Jeden z potomků Michala Trojáka, Tomáš (*1864), je pravděpodobně zachycen na následující fotografii. Ta by jej měla zachycovat již jako stárnoucího muže v době po návratu z 1. sv. války; je tak jednou z nejstarších fotografií, které máme od rumunských Slováků dochované.
V minulých dnech výjezd za rumunskými Slováky na Znojemsko a Hrušovansko. Mnozí z nejstarší generace slovenských osídlenců z Rumunska zakotvili a dožili právě zde, na teplém jihu. Zde je několik náhrobních fotografií z různých obcí.
Jestli se dobře nevyznáte ve svých předcích a prapředcích, pak právě pro vás je určena určena moje nová aplikace Stromy. Podle svých vlastních údajů si v ní můžete vykreslit strom předků až do čtvrté generace, výchozí osobu nepočítaje. (A kdyby čtyři generace nestačily, inu, i každému z prapradědečků můžete přece nakreslit jeho vlastní strom…)
Je to zdarma, ovládání je velmi jednoduché, není potřeba nic instalovat a Vaše rodinné údaje nebudou aplikací uloženy (tedy ani zneužity).
Vstup do aplikace ZDE.
Zcela mimořádným historickým kouskem, co do stáří i co do zachycené události, nám přispěl pan Štefan Troják. Tato fotografie údajně zachycuje rodinu Tazbirkovu před odjezdem ze Šaran do Ameriky (do Brazílie?) roku 1922.
Foto ze Staré Huty (Huta Voivozi), přibližně rok 1959. Zleva Štefan Pešeľ, Juraj Václavík (*1894), jeho zeť Peter Koritár (1914–1978), jméno muže napravo neznáme. Druhá zleva je Petrova matka Veronika Koritárová, roz. Oceláková (1879–1960), ostatní ženy zatím neznáme. Fotografii poskytl pan Luboš Koleňák.