Nová Huta (Sinteu) v Rumunsku, jedna pěkná krajinka a jedna vzácná fotka tamního vodního mlýna – jediná, kterou zatím znám. Snad 50. nebo 60. léta?
Foto z knihy “Svadba bihorských Slovákov”, kterou napsal učitel Gejza Rončák.
Dostala se ke mně moc pěkná fotka (vřelý dík nejmenovanému dobrodinci). Kostel sv. Štěpána krále na Gemelčičce, postaven 1894, foto bude snad z třicátých let minulého století. Do tohohle kostela pravidelně chodily prababičky a pradědové nemalé části lidí, kteří dnes moje stránky sledují. V popředí lze spatřit klasickou orbu párem volů zapřažených do jha.
Na téhle fotce z vlastního rodinného archivu je Peter Poláček (1894–1960) ze Staré Huti (Huta Voivozi). Vzal si Šarlotu Semmelbauerovou (*1899), vyženil tím nevlastního syna a nebyl na něj vůbec hodný. Zemřel prý, když se na něj cestou do Alešdi převrátil vůz. Když jsem tu fotku jako kluk u pratety viděl, popletly se mi věci a myslel jsem si, že ten člověk na ní je už mrtvý. Což je samozřejmě hloupost, ale pravda je, že ta fotka není zrovna kvalitní. Řekl bych, že pochází z nějakého fotoautomatu, ty už v té době totiž existovaly. Rok by mohl být tak zhruba 1940.
Soubor rodinných fotografií poskytnutých paní Jitkou Šafaříkovou: na každé z nich vidíme její babičku Katarinu Bejdákovou, roz. Rosíkovou (1892–1983), původem z rumunského Boromlaku, dvakrát ve společnosti manžela Jana Bejdáka, výrazně mladšího (1908–1965). Po přesídlení žili v severočeském Josefově Dole.
Pohled na Boromlak (Borumlaca) od paní Šafaříkové, léto 2013. Většina slovenských rodin z rumunského Boromlaku odešla v letech 1947–49 do Československa. Velká část se jich nakonec usadila v Jaroslavicích a Valtrovicích na Znojemsku a v okolí Vidnavy na Jesenicku. Jsou to příjmení jako třeba Koňarik, Juhaňák, Polášek, Drugda… Boromlak byl pak opět dosídlen Slováky, kteří přicházeli z přilehlých, méně úrodných vrchů.
Rád bych na tomto webu zpřístupnil ty nejpodstatnější studie k dějinám rumunských Slováků, které jsou dnes v tištěné podobě těžko k dostání. Problémem jsou ovšem autorská práva, která trvají ještě 70 let po úmrtí autora. V praxi by tak téměř ke všem textům bylo potřeba svolení autora nebo jeho dědiců, kteří obyčejně nejsou známi. Proto se tímto obracím na čtenáře webu. Pokud jste v kontaktu s držiteli autorských práv k odborným textům následujících osob a máte možnost zajistit svolení s jejich zveřejněním na těchto stránkách, napište mi prosím zprávu na e-mail radioc@seznam.cz. Jedná se především o tyto autory a autorky: Roman Urban, Anton Granatier, Ladislav Třešňák, Čestmír Krátký, Pavol Javor a Gabriela Javorová, Denisa Lipavská, Gejza Rončák, Ján Kapusniak, Edita Michalčáková, Grigore Benedek, Zsigmond Jakó, Evžen Peřina, Dana Moravcová, Libuše Kroupová, Jaroslav Čukan.
Pohledný starší páreček: Jan Dulovec (*1894) a Kateřina Dulovcová (roz. Aiznerová, *1899) ze Židárně (Valea Tarnei). Po příchodu do Československa žili zřejmě na Opavsku nebo na Bruntálsku, odpočívají dnes ve Václavově u Rýmařova. Foto od pana Jiřího Louženského. (To je ten, díky kterému jsme se vůbec poprvé na internetu dozvěděli něco o historii rumunských Slováků.)
Ukázka zbrusu nové grafiky pro rodokmeny. Začal jsem spolupracovat s grafikem, který dovede dát vašim rodokmenům opravdu pěknou individuální podobu. Ideální pro tisk ve velkém formátu (A2, A1 i větší), možno i na plátno. Cena je samozřejmě vyšší než u dosavadní primitivní grafiky; je třeba počítat cca s rozmezím 1500–4000 Kč, v závislosti na složitosti zadání a na tiskovém formátu + materiálu. (Paní J. Hazuchové děkuji za dovolení zveřejnit tuto ukázku.)