Archiv autora: Radek Ocelák

5.5.2017

Ve starších dobách se v Rumunsku sice tu a tam fotilo, zpravidla to ale byly reprezentativní podobenky jednotlivců a rodin. Momentky a jiné dokumenty každodenního života jsou mimořádně vzácné. Proto mě tyhle dva obrázky hodně těší, i když nejsou moc kvalitní – zachycují reemigrační vlak a shromažďovací středisko v Alešdi (“v Iležďu”), kudy velká část reemigrantů v letech 1947-49 prošla.

(Co to z těch vagónů trčí? Je možné, že převáželi mladé ovocné stromky?)

24.4.2017

Jeden pěkný kousek od pana Jana Filipčíka. Na fotce je Jan Palucha (1888–1965) s dcerou Alžbětou, provd. pak Filipčíkovou, a synem Janem. Po reemigraci žili Paluchovi a Filipčíkovi v Těchanově v Nízkém Jeseníku. Foto je ale ještě z Nové Huti (Sinteu), cca 1940-42. Uniforma vojáka maďarské armády je dodatečně kolorovaná.

18.4.2017

Typické ustrojení starších reemigrantek v poválečných dekádách v pohraničí. Na fotografii je paní Anežka Lavrenčíková, roz. Horelicová (1895-1967), reemigrovala ze Židárně (Valea Tarnei) roku 1947 a žila s rodinou v oblasti Kašperských Hor. Foto od paní Mirky Prekopové.

Nová Huta a Gemelčička: kostely

Podle zpráv z 19. století byl kostel na Nové Huti (Sinteu) vystavěn roku 1840. Tedy nedlouho poté, co zde bylo roku 1838 „pro duchovní povznesení věrných křesťanů v několika hutích roztroušených uprostřed kopců“ zřízeno kaplanství podřízené šumlovské farnosti. Roku 1844 bylo pak kaplanství již s vlastním kostelem povýšeno na samostatnou farnost.

Kostel byl vybudován nákladem tehdejšího varadínského biskupa Františka Lajčáka a prací věřících a jeho původní zasvěcení znělo Blažené Panně Marii. Snad přitom jeho stavba navázala na předchozí kapli Zvěstování Blažené Panně Marii, která je zmíněna k roku 1839. (Dnešní zasvěcení sv. Cyrilu a Metoději se datuje až od roku 1976.) Věž kostela byla přistavěna teprve roku 1872 nákladem biskupa Štefana Lipovnického, roku 1889 byl kostel opatřen podlahou a roku 1895 renovován. K roku 1896 měl kostel dva oltáře (Bl. Panny Marie, sv. Anny) a na věži dva zvony: větší sv. Štěpána z roku 1876, menší Neposkvrněného početí Panny Marie, neznámého stáří.

Kostel Blažené Panny Marie na Nové Huti, vystavěn 1840, foto 30. léta 20. století.
Interiér kostela, Nová Huta, 30. léta.

Foto k rozkliknutí: betlehemci před kostelem, Nová Huta, 30. léta

Kostel na Gemelčičce (Maďarpotok, Valea Ungurului) je mladší a větší, vystavěný roku 1894 po předchozím založení samostatné farnosti Gemelčička a zasvěcený sv. Štěpánu, uherskému králi. K roku 1896 měl jeden oltář a na zděné věži tři zvony: největší sv. Ladislava, uherského krále, menší sv. Štěpána krále, a nejmenší 80kilogramový ulitý prý nákladem věřících roku 1855 ve Varadíně.

Kostel sv. Štěpána krále na Gemelčičce, vystavěn 1894. Foto 30. léta 20. století?
Krajina Gemelčičky, v pozadí kostel sv. Štěpána krále, 30. léta

Foto k rozkliknutí: v neděli před kostelem, Gemelčička, 1929

Foto k rozkliknutí: vánoční interiér kostela, Gemelčička, 1931-32

Zdroje: církevní ročenka Schematismus (historicus) venerabilis cleri dioecesis Magno-Varadinensis latinorum, ročníky 1839 a 1896 (ročník 1896 vydán v reprintu, Oradea, 2010); Europeana Photography Slovenský národný archív; archiv Náprstkova muzea; soukromý archiv

5.4.2017

Nová Huta (Sinteu) v Rumunsku, jedna pěkná krajinka a jedna vzácná fotka tamního vodního mlýna – jediná, kterou zatím znám. Snad 50. nebo 60. léta?

Foto z knihy “Svadba bihorských Slovákov”, kterou napsal učitel Gejza Rončák.

28.3.2017

Dostala se ke mně moc pěkná fotka (vřelý dík nejmenovanému dobrodinci). Kostel sv. Štěpána krále na Gemelčičce, postaven 1894, foto bude snad z třicátých let minulého století. Do tohohle kostela pravidelně chodily prababičky a pradědové nemalé části lidí, kteří dnes moje stránky sledují. V popředí lze spatřit klasickou orbu párem volů zapřažených do jha.

18.3.2017

Na téhle fotce z vlastního rodinného archivu je Peter Poláček (1894–1960) ze Staré Huti (Huta Voivozi). Vzal si Šarlotu Semmelbauerovou (*1899), vyženil tím nevlastního syna a nebyl na něj vůbec hodný. Zemřel prý, když se na něj cestou do Alešdi převrátil vůz. Když jsem tu fotku jako kluk u pratety viděl, popletly se mi věci a myslel jsem si, že ten člověk na ní je už mrtvý. Což je samozřejmě hloupost, ale pravda je, že ta fotka není zrovna kvalitní. Řekl bych, že pochází z nějakého fotoautomatu, ty už v té době totiž existovaly. Rok by mohl být tak zhruba 1940.

8.3.2017

Soubor rodinných fotografií poskytnutých paní Jitkou Šafaříkovou: na každé z nich vidíme její babičku Katarinu Bejdákovou, roz. Rosíkovou (1892–1983), původem z rumunského Boromlaku, dvakrát ve společnosti manžela Jana Bejdáka, výrazně mladšího (1908–1965). Po přesídlení žili v severočeském Josefově Dole.

Foceno v Josefově Dole.
Manželé Bejdákovi, kolem roku 1940?
Katarina Bejdáková, foceno 1950.

 

Katarina Bejdáková se synem a vnukem.

4.3.2017

Pohled na Boromlak (Borumlaca) od paní Šafaříkové, léto 2013. Většina slovenských rodin z rumunského Boromlaku odešla v letech 1947–49 do Československa. Velká část se jich nakonec usadila v Jaroslavicích a Valtrovicích na Znojemsku a v okolí Vidnavy na Jesenicku. Jsou to příjmení jako třeba Koňarik, Juhaňák, Polášek, Drugda… Boromlak byl pak opět dosídlen Slováky, kteří přicházeli z přilehlých, méně úrodných vrchů.