Díky všem za účast na kaplické besedě a za zajímavý materiál, kterým jste se pochlubili! Tady je první ochutnávka; fotografie související s rodinou Benčovou z Ostrova-Malšína. Od paní Anny Čurdové.
Ostrov-Malšín, asi 50. léta, na fotografii by podle popisu měla být Antonie Benčová a Anna Švejdíková-Rolníková.
Uprostřed na židli Štefan Benč.
Manželka Štefana Benče?
Fotografii krásně zachovalé původní halenky neboli “oplecka” poskytla paní Františka Sladká. Oplecko bylo prý vyšíváno ještě v Rumunsku, roku 1945, zřejmě na Staré Huti (Huta Voivozi).
Krásný rodinný kousek od paní Prekopové. Anežka Šubová z osady Fufez u Židárně (Valea Tarnei), nar. 1927, provdala se za Juraje Lavrenčíka, po reemigraci žili na Kavrlíku u Kašperských Hor. Zde ještě svobodná v Rumunsku, kolem roku 1945. Vyfotila se nejspíš někde ve městě v ateliéru a podobenku poslala chlapci na vojnu. Radši by se fotila s ním – můžeme usoudit z toho, že se vyfotila aspoň s jeho fotkou, kterou můžeme nezřetelnou rozpoznat na stolku vlevo.
Dvěma osobami, které v jednotlivých obcích našich předků v Rumunsku zaujímaly zcela zvláštní postavení, byli zpravidla učitel (méně často učitelka) a farář. Byli často jedinými vzdělanějšími lidmi v obci, s velkou působností nad všemi nebo aspoň mnoha jejími obyvateli. Přicházeli na dané místo zpravidla odjinud a byli díky pravidelnému platu do určité míry nezávislí na jeho hospodářském životě. Tím vším se vyčleňovali z místní společnosti, stávali se objektem pozornosti a obvykle i velké a projevované úcty.
Z dostupných zdrojů jsem se proto pokusil sestavit seznam učitelů a kněžích ve slovenských obcích (farnostech) sedmihradského Rudohoří v období před 2. sv. válkou. V případě učitelů jsou zatím pokryta pouze 30. léta, kdy školství v oblasti nabylo systematičtějšího rázu a která máme pokryta soustavnějšími zprávami. Podle možnosti je seznam doplněn fotografiemi zahrnutých osob. Pokud máte možnost tuto galerii portrétů doplnit z vlastních zdrojů, neváhejte mě prosím kontaktovat!
Roky působení v dané obci jsou orientační a mohou obsahovat chyby. Učitelé bývali postupně jmenováni na různá místa, a jména se tudíž v seznamech opakují.
Pavol Hegyi, slov. Horský 1931 – cca 1935?
Štefan Kapitz 1939-40
Jozef Novák ca 1936-38?
Ľudovít Gajdoš 1937
Cyril Filip
Anna Pilníková
Margita Zaništiaková 1939-40
František Kolarík/Kollárik 1934–36
Vojtech Valkovič 1937-38
Ľudovít Hamaš 1937-39
Karol Krecbach 1938-39
Mária Pribusová
Michal Pribus 1939-40
Margita Murgašová 1939-40
Ľudovít Gajdoš
Pavol Hegyi-Horský
Gejza Minárik 1939-40
Pavlína (Pavla) Vaňková 1946–48
Peter Vaňko 1946–48
Alžbeta Pupulová 1939-40
Ida Stiedlová cca do 1932
Rudolf Dočolomanský 1931-34
Štefan Kapitz 1934-39
Štefan Smolák 1939-40
Vavro Zoričák 1937-38
Vojtech Špendla 1939-40
Štefan Suroviak 1939-40
Zita Valášková
Mária Cibuľová 1939-40
Ondrej Cibuľa 1939-40
Gábor Koniarik po 1929?
Rudolf Dočolomanský cca 1936-38
Ľudovít Hamaš 1939-40?
Karol Naništa 1936
Gejza Ronec 1937
Jozef Novák 1937-40
Ferdinand Kollárik/Kolarík 1936
Pavol Horský 1937
Gustáv Hlubocký od 1931
Mária Janoštínová od 1937
Jozef Kaminský 1939-40?
Matej Gálik 1939-40
Hilda (Helena) Gudernová 1939-40
Ondrej Cibuľa
Rudolf Dočolomanský 1935-36
Vojtech Valkovič 1939-40
Vendelín Dalaj 1939-40
Jozef Kaminský 1936-39
Rudolf Dočolomanský 1939-40
Vojtech Kejvari 1937-39
Mária Janoštínová 1939-40
Jozef Lysý 1937-40
Vavro Zoričák od 1937
Benedikt Skypala 1939-40
Štefan Rejko 1934-40
Mária Janoštínová
Mária Janoštiaková od 1938
Ján Buban od 1938
Pavel Rehuš 1939-40
František Spiška
Mária Janoštiaková 1938
Ján Bubán 1939
Sestaveno na základě článků Michalčáková (1985, „K zakladaniu slovenských škôl v Sedmohradsku v medzivojnovom období“), Porubský (1974, „Niektoré problémy slovenských menšinových škôl v Rumunsku v rokoch 1939-1944“), Michalčáková (1980, „Sťahovanie Slovákov do Sedmohradska a spôsob ich života“), doplněno fotografiemi z různých zdrojů.
editace 3. 7. 2014: Téměř veškerá faktografie přebraná zde z článků E. Michalčákové má ve skutečnosti původ v článku Ľudovíta Hamáše (Z dejín Slovákov v Rumunskej socialistickej republike) z roku 1974, odkud Michalčáková rozsáhle a nepříliš kriticky čerpala. Sám Hamáš přitom nepracuje se zdroji o nic seriózněji – ohledně starších dějin je jeho článek plagiátem dřívější diplomové práce Čestmíra Krátkého; údaje z doby jeho vlastního učitelského působení v Rumunsku lze snad pokládat za serióznější, nicméně ani zde nejsou uváděny zdroje.
Seznam s orientačním rokem nástupu je pouze hrubý, kromě řádných farářů na jednotlivých farách zahrnuje také pověřené faráře (administrátory), zatím však ne pomocné kněží (kaplany). Národnost kněžích je zvláště pro starší dobu špatně odhadnutelná, je tedy třeba počítat s možností slovenského/maďarského/latinského/německého zápisu jmen. Kněží postupně zastávali různé pozice v různých místech, a jména se proto v seznamech opakují. Ne všechny církevní obřady vykonával aktuální farář v místě – mohli je provádět také kaplani, zastupující faráři nebo řeholníci odjinud, pohřeb mohl být vykonán např. i učitelem náboženství. V závorce se uvádí datum narození, pokud je známo. Fotografii máme k dispozici pouze u několika málo kněžích.
Norbert Zengewald 1838
Damasus Kárász 1843
Matyáš Haliarský 1844 (nar. 4. 2. 1814)
Adam Sonderlich 1851 (nar. 24. 12. 1817)
Matyáš Haliarsky 1860 (nar. 4. 2. 1814)
János Türök 1859 (nar. 12.1. 1826)
Florián Oríšek 1863
Pius Masář 1866
Jan Zsugán 1869 (nar. 24. 6. 1822)
György Badzey 1872 (nar. 10. 8. 1832)
Anton Suchánek 1876 (nar. 16. 7. 1844)
Ladislav Šumichrast 1892 (nar. 14. 5. 1863)
Josef Mordavský 1914
Jan Bottka 1915
György Mecsery 1922
Elemir (Vladimír) Hríbik 1933
Peter Kühn 1936
István Moldován 1948
Jan Deák 1831 (nar. 19. 5. 1801)
Josef Hokki 1833
Jan Stankovič 1835 (nar. 19. 11. 1809)
Damasus Karász 1841
Ján Dudáš 1843 (nar. 28. 1. 1797)
Anton Pincegh 1847 (nar. 11. 6. 1795)
Florián Oríšek 1862
János Türök 1862 (nar. 12.1. 1826)
Felix Kapy de Kapivár 1868 (nar. 22. 7. 1822)
Pius Masář 1875
István Sárosi 1877 (nar. 17. 9. 1848)
Michael Gahér 1881 (nar. 11. 9. 1850)
István Jávori 1892 (nar. 25. 12. 1863)
Pál Medgyesi 1923
István Baranyay 1926
Florián Fömötör 1929
Ferencz Waldmann 1929
Tibor Benedek 1930
Ferencz Waldmann 1933
Elemir (Vladimír) Hríbik
Alexander Boháč
Anton Pincegh 1824 (nar. 11. 6. 1795)
Anton Bodnár 1825 (nar. 16.1.1796)
Anton Pincegh 1841 (nar. 11. 6. 1795)
György Szenessy 1843 (nar. 11. 4. 1819)
Job Máté 1864
Ludvík Trusa 1868 (nar. 8. 5. 1842)
Antonius Szenessy 1872
Kornél David 1889 (nar. 2. 3. 1859)
Michael Gahér 1892 (nar. 11. 9. 1850)
Josef Podaril 1924
Márton Pércsy 1928
Kornél David 1929 (nar. 2.3.1859)
Lájos Juhász 1933
Tibor Benedek 1933
Ferdinand (maď. Nándor) Hadrava 1936–74
Pál Dorogi 1891 (nar. 23. 1. 1858)
Kornél David 1897 (nar. 2. 3. 1859)
Károly Hermann 1911
Pál (Pavol) Medgyesi 1927
Ferdinand (maď. Nándor) Hadrava 1932
Josef Dorsonczky 1936
Antal Ponner 1937
István Moldován 1942
Anton Ďurica 1945
Zdroje: Schematismus (historicus) venerabilis cleri dioecesis Magno-Varadinensis latini ritu pro anno… 1840, 1853, 1864, 1896; římsko-katolické matriky jednotlivých farností; Kapusniak (1997, Bodonoš: Po stopách svojich predkov); Slovenský národný archiv, archiv Náprstkova muzea
edit 17. 9. 2023 – doplněny fotografie Cyril Filip, Peter Vaňko, Pavlína Vaňková
Povídání č. 2 o minulosti rumunských Slováků je naplánováno do jihočeské Kaplice. Bude se konat v sobotu 3. 6. 2017, odpoledne v 15 hod v podniku Hospoda na Farském náměstí v Kaplici. Můžete se těšit na přednášku s promítáním historických fotografií a besedou. Vstup je zdarma, vezměte s sebou na ukázku své staré rodinné fotografie!
Ve starších dobách se v Rumunsku sice tu a tam fotilo, zpravidla to ale byly reprezentativní podobenky jednotlivců a rodin. Momentky a jiné dokumenty každodenního života jsou mimořádně vzácné. Proto mě tyhle dva obrázky hodně těší, i když nejsou moc kvalitní – zachycují reemigrační vlak a shromažďovací středisko v Alešdi (“v Iležďu”), kudy velká část reemigrantů v letech 1947-49 prošla.
(Co to z těch vagónů trčí? Je možné, že převáželi mladé ovocné stromky?)
Jeden pěkný kousek od pana Jana Filipčíka. Na fotce je Jan Palucha (1888–1965) s dcerou Alžbětou, provd. pak Filipčíkovou, a synem Janem. Po reemigraci žili Paluchovi a Filipčíkovi v Těchanově v Nízkém Jeseníku. Foto je ale ještě z Nové Huti (Sinteu), cca 1940-42. Uniforma vojáka maďarské armády je dodatečně kolorovaná.
Typické ustrojení starších reemigrantek v poválečných dekádách v pohraničí. Na fotografii je paní Anežka Lavrenčíková, roz. Horelicová (1895-1967), reemigrovala ze Židárně (Valea Tarnei) roku 1947 a žila s rodinou v oblasti Kašperských Hor. Foto od paní Mirky Prekopové.
Všechny zájemce o rodinnou historii zvu na přednášku s besedou a s promítáním dobových fotografií.
Kdy: sobota 6. 5. 2017, 17 hod
Kde: kavárna Buřinka, Rýmařov, Sokolovská 30
Vstup zdarma, vezměte s sebou na ukázku staré rodinné foto!
Podle zpráv z 19. století byl kostel na Nové Huti (Sinteu) vystavěn roku 1840. Tedy nedlouho poté, co zde bylo roku 1838 „pro duchovní povznesení věrných křesťanů v několika hutích roztroušených uprostřed kopců“ zřízeno kaplanství podřízené šumlovské farnosti. Roku 1844 bylo pak kaplanství již s vlastním kostelem povýšeno na samostatnou farnost.
Kostel byl vybudován nákladem tehdejšího varadínského biskupa Františka Lajčáka a prací věřících a jeho původní zasvěcení znělo Blažené Panně Marii. Snad přitom jeho stavba navázala na předchozí kapli Zvěstování Blažené Panně Marii, která je zmíněna k roku 1839. (Dnešní zasvěcení sv. Cyrilu a Metoději se datuje až od roku 1976.) Věž kostela byla přistavěna teprve roku 1872 nákladem biskupa Štefana Lipovnického, roku 1889 byl kostel opatřen podlahou a roku 1895 renovován. K roku 1896 měl kostel dva oltáře (Bl. Panny Marie, sv. Anny) a na věži dva zvony: větší sv. Štěpána z roku 1876, menší Neposkvrněného početí Panny Marie, neznámého stáří.
Foto k rozkliknutí: betlehemci před kostelem, Nová Huta, 30. léta
Kostel na Gemelčičce (Maďarpotok, Valea Ungurului) je mladší a větší, vystavěný roku 1894 po předchozím založení samostatné farnosti Gemelčička a zasvěcený sv. Štěpánu, uherskému králi. K roku 1896 měl jeden oltář a na zděné věži tři zvony: největší sv. Ladislava, uherského krále, menší sv. Štěpána krále, a nejmenší 80kilogramový ulitý prý nákladem věřících roku 1855 ve Varadíně.
Foto k rozkliknutí: v neděli před kostelem, Gemelčička, 1929
Foto k rozkliknutí: vánoční interiér kostela, Gemelčička, 1931-32
Zdroje: církevní ročenka Schematismus (historicus) venerabilis cleri dioecesis Magno-Varadinensis latinorum, ročníky 1839 a 1896 (ročník 1896 vydán v reprintu, Oradea, 2010); Europeana Photography Slovenský národný archív; archiv Náprstkova muzea; soukromý archiv