Vánoční obcházení chlapců s betlehemskou hrou aneb “chodenie s betlehemom” je stará slovenská vánoční tradice. U reemigrantských rodin z Rumunska v Čechách a na Moravě se tento zvyk dochoval místy až do počátku 80. let, výjimečně snad ještě déle, a dodnes se na něj běžně vzpomíná.
Zaujala mě otázka, o jaký text se vlastně v tomto improvizovaném dramatickém představení jednalo. Jak se ukazuje, je betlehemská hra reemigrantů z Rumunska poměrně oblíbeným tématem etnografů a folkloristů a máme ji z minulosti zachycenou ve vícero různých podobách.
Mám dnes po ruce ne méně než sedm různých textů betlehemské hry. Některé přitom pocházejí z obecného slovenského prostředí, nikoli od rumunských Slováků. Dá se tušit, že provozování betlehemské obchůzky mělo v minulosti celé spektrum možných podob, které bych zde rád načrtnul.
Na jednom z jeho pólů leží možnost věrného provedení hry podle některé tištěné literární předlohy. Tou by mohla být např. Betlehemská hra Jozefa Gregora-Tajovského zveřejněná již roku 1899; ještě zajímavější možnou předlohou jsou ovšem Betlehemci. Pastierska hra na prednášanie v kresťanských domoch, vydaní roku 1927 Antonem Kompánkem pod pseudonymem A. K. Lúcky. Právě kněz Anton Kompánek byl totiž podle údajů literatury vůbec prvním, kdo z Československa k rumunským Slovákům zavítal. Mělo se tak navíc stát právě v prosinci roku 1927. Zajímavou, i když smělou hypotézou, by tak mohla být věcná souvislost mezi Kompánkovým textem a provozováním betlehemské obchůzky u Slováků v Rumunsku.
Tištěné betlehemské hry jakožto díla literárně zkušených autorů se pochopitelně vyznačují některými kvalitami: soudržností, logickou návazností, dodržováním zvolené formy (např. veršové a rýmové členění). Vynikne to zvláště ve srovnání, totiž jakmile se ve spektru možností posunujeme od věrného zachovávání literární předlohy k větší či menší lidové improvizaci. Lze předpokládat, že ne vždy byla betlehemským koledníkům a ochotníkům k dispozici taková tištěná předloha. V lepším případě mohli mít k dispozici opis některé verze hry, nebo třeba jen verzi zachycenou někým po paměti. Úplnou krajností pak mohlo být čistě ústní předávání, při kterém původní, možná propracovaná verze hry zákonitě podléhala improvizaci a především zapomínání, postupnému formálnímu i obsahovému rozpadu.
Verze betlehemské hry, které mám k dispozici, zachycují mnohé z této pestrosti. Ukažme si ji jen na několika málo úryvcích. Tak např. v Kompánkově verzi úvodní výstup po andělově prologu jasně, návazně a v pravidelném verši zachycuje situaci pastýřů, kteří jsou v horách poděšeni podivnými nočními znameními:
ANJEL: S posolstvom s neba chodím po zemi,
zvestúvam novinu a teším ľudí
(…)
FEDOR: (vstúpi, akoby Anjela nevidel)
Kdo to tu spieva za chladnej noci?
Azda si žerty vystrája ktosi?
I tak trasiem sa po celom tele,
Mráz ma od strachu i od zimy mele.
Taká predivná je táto noc,
Že toho strachu je viac než moc…
Pastieri, druhovia sa roztratili,
Všetky ovečky sa nám splašily.
Ja ztratil fujaru v betlehemských horách.
Čo to len znamená ten veľký poplach?
(Obzerá sa; po chviličke:)
No, ale zavolám na mojich druhov
Azda sa vráti niektorý domov…
(Búcha palicou a k dverám volá:)
Stacho, Junák, starý Kubo, kde ste?
Nože sa už všetci domov neste!
STACHO: (vstúpi, bojazlive)
No, čo je bratku Fedore,
Azda si potratil ovce po hore?
FEDOR: (ťahá Stachu k sebe)
Poď sem chytro, bratku Stachu,
Já som tu vo veľkom strachu.
STACHO:
Veď toho strachu mal som už tiež dosť,
Hoc mám od Kubu diplom na smelosť.
Ale to, čo sa už túto noc deje,
I toho smelého hrúzou zaleje.
…
Je zajímavé tuto pasáž srovnat s verzemi betlehemské hry zachycené v prostředí Slováků z Rumunska. Ty vesměs obsahují odkaz na tutéž dramatickou situaci pastýřů v horách a dokonce stejné motivy. Tento odkaz se však smíšením se situací, kdy koledníci vcházejí do domu hostitele, stává zastřeným, až téměř nesrozumitelným. Tak ve verzi zachycené Helenou Noskovou v Přimdě roku 1978:
Po vstupu do místnosti Anděl klade na stůl betlém a zvolá:
Sem sa kresťjane, k jasličkam panje,
sem sa pospíchajte, kráľa vítajte,
kráľa nového, narodeného,
čo ho porodila panna Marie,
synka krásneho v jasle vložila.
Sem sa ponajprv bratku Fedore!
Fedor předstoupí a recituje bouchaje holí:
To som ja ponajprv pánovia,
kdo v tomto domě prebýva,
či žáčkovia, či vtáčkovia,
nemožem sa vyznať v tejto betlehemskej hore.
Stratil som fujaru,
kdo by mi ju prinavrátil,
draho bych mu ju zaplatil.
Dal bych mu tri dukáty a
jeden tvrdobitý peňaz,
čo by zaň zhola nič nekúpil.
Sem sa bratku Stachu!
[podobná verze z Hošťky na tomto místě dodává verš: “bo som vo velikym strachu”, který ve verzi z Přimdy chybí, ovšem je přítomen v Kompánkově textu]
Stacho recituje bouchaje do rytmu holí:
tu som ja bratku Fedore!
Nahali sme si ovce potratiť po betlehemskej hore.
Nebudem já ovčiarom,
aľe veľkým dolárom.
Nebudem ja ovce pasť,
ale voli, kone krásť.
…
Jelikož velmi podobný sled veršů známe ještě z dalších zachycení (Hošťka 1978 v práci Ctirady Živné, Varzaľ kolem r. 2005 v práci Jaroslava Čukana a kolektivu), je zřejmé, že nejde celkově o improvizaci. Přednášen je naučený text, který ovšem podléhá malým úpravám, obměňování slov, vypadávání veršů. Těmito procesy se také do textu vnáší nejasnosti. Leckterý motiv a výraz z předpokládaného původního textu (jímž nemusel být zrovna Kompánkův text, i když příbuznost je naprosto zřejmá) je zachován – bouchání holí, ztráta ovcí a fujary, rým Stachu – strachu, Fedore – po hore. Jejich vnitřní souvislost je však silně oslabena – koledníci (tím spíše, že jde obyčejně o chlapce ve věku 10, 12 let) přednáší naučený text, jehož původní význam a návaznost nemohou být zcela zřejmé ani těm dospělým, kteří ho snad s chlapci cvičili.
Až úsměvná je potom fáze rozpadu, ve které betlehemskou hru zachytila počátkem 80. let Marie Šotolová u rumunských Slováků v šumavské obci Koryto. Pravda, zapsala ji zřejmě jen podle vzpomínek informantů a ne při samotném předvádění. Lze si ale představit, že i takovou podobu mohla betlehemská hra v poslední úpadkové fázi mít:
Celkem bylo pět aktérů: Ponejprv, Fero, Starý, Anděl, Kuba.
…
Slyšte pane hospodáre, či čuješ,
či nám na tu koledu hotuješ?
Hotujem vám, hotujem vám,
Aj koláč, čo ty pane hospodáre dobre máš.
Ponejprv: Pánové nemůžu sa vyznati,
kdo v tomto baraku bytovati,
Som sa Fero!
Fero: Tu som ja Fero,
Nemožem sa vyznati,
Kto v tomto baraku bytovati,
Fero na oferu!
Ponejprv: Já ti len pomožem
Sem sa Kuba!
…
Ponejprv: Tejto noci o polnoci
sa nám Ježíš narodil
A ty pes hnusný, žgrindavý,
Ty o ničem nevíš?
…
Čert: Já mu oferujem za pavnicu masa.
Aby nepovedal, že som velké prasa
…
Úpadkovost této verze se projevuje mj. následujícími body. Obvyklá volba postav Fedor, Stacho, Kubo, Starý, Anděl (ve starších literárních verzích je to ovšem Fedor, Stacho, Junák, jejich otec starý Kubo a Anděl) se dále mění. Objevuje se Fero, bez předchozího vysvětlení též Čert, a dokonce jakýsi Ponejprv, který nepochybně vznikl zábavným nepochopením starší verze: v té se totiž říká (viz výše): “Fedor předstoupí a recituje bouchaje holí: To som ja ponajprv pánovia…”. Stačí chvilka nepozornosti a z Fedora se tak v lidovém divadle stává dvojice Fero a Ponejprv… Celá úvodní pasáž je pak jen nesmyslným fragmentem někdejší dramaticky stavěné scény. Pryč je celé představení strachujících se pastýřů v horách; postavy vstupují do hostitelského domu, v podstatě jen komentují tuto situaci a navíc si téměř okamžitě předávají slovo, jako by svůj text zapomněly nebo se nedochoval. Na jiných místech tušíme nepůvodní a lehce vulgární improvizaci. Z betlehemské hry tu nezbývá skoro nic a my se můžeme jen domýšlet, zda je chyba na straně režiséra, herců, zapomnětlivého informanta nebo zapisovatelky.
Snad uvedené ukázky postačí k naznačení onoho vějíře podob, který mohlo vánoční předvádění betlehemské hry u rumunských Slováků v minulosti mít. Pro ty, kteří by si betlehemské texty chtěli pročíst celé a třeba i ve svém okruhu oživit starou tradici, přikládám betlehemskou hru ve třech různých, dobře, nebo aspoň relativně dobře zachovalých verzích.
Betlehemci. Pastierska hra na prednášanie v kresťanských domoch. Trnava, 1927.
Betlehemská hra, jak ji zachytila Ctirada Živná roku 1978 v Hošťce. Z práce: Etnické procesy v západočeském pohraničí ČSR. Vývoj a úloha příbuzenského systému v procesu formování nové lokální společnosti u slovenských reemigrantů z rumunského Rudohoří v obci Hoštka v tachovském okrese. Diplomová práce FF UK, Praha 1981.
Konečně třetí verze hry, zachycená zřejmě v 90. letech v Bodonoši, je k nalezení v diplomové práci Josefa Šuby, od str. 79 dál.
edit prosinec 2022: O pokračující živosti a kulturním prožívání betlehemské tradice svědčí další publikované verze hry, pochopitelně s dalšími paměťovými obměnami a proměnami:
- v publikaci “Ta bodonska turňa veľmi visoka…”, ed. Alexander Mlynarčík, Nadlak: Ivan Krasko, 2020, str. 159–165.
- v publikaci “Kultúrny potenciál Slovákov v Rumunsku”, kolektív autorov, Nadlak: Ivan Krasko, 2019, str. 181–184.
prosinec 2024: Dodatečně mi dochází, že i žerty a obhroublé hříčky patří k tradici lidového provozování nábožných her, a to už od středověku. Nemusíme tedy některé rysy považovat za úpadkové jen proto, že se jich tištěné hry verze mravoučně vystříhají… Některé zaznamenané verze například obsahují tento “gag”: “A ty bratku Stachu, na ktorej lavičke sedíš? – Na tej najnižnějšej. – Ja ťa vyťahnem na tu najvyššiu šibeničku.”