Můj praprastrýc Anton Kutlák (1891-1983) s manželkou Terezii roz. Koryťákovou (*1893). Původem ze Staré Huti (Huta Voivozi), později žili v Boiana Huta, po reemigraci na Malšíně a nakonec v Čečovicích na Domažlicku. Fotografie od paní Jaroslavy Hrabčákové
Antonie Koryťáková, roz. Segečová, nar. 1889 (nebo 1885?), s dcerou a jejím synem. Získáno od rodiny Koryťákovy (?) na besedě v Bělé pod Pradědem.
Větev je na světě! Kniha “Větev ztracená, nalezená. Cestovní a úřední zprávy o Slovácích v Rumunsku z let 1930–1949“. Tentokrát pod ní nejsem podepsán jako autor, ale spolu s kolegou Jiřím Třískou jako editor – je to totiž vydání starých, dosud nikdy nevydaných textů ke krajanům v Rumunsku. Mimo jiné třeba pověstné zprávy Granatiera a Třešňáka z roku 1930, stejně jako Štědronského shrnující zprávy o provedení reemigrační akce z roku 1949. Můžete tuhle knížku brát jako takový odbornější doplněk ke knize Reemigranti – bez obrázků a s hromadou detailních údajů. A zatímco Reemigranti se věnovali primárně bihorsko-salajským Slovákům ze severozápadu Rumunska, záběr Větve je širší – věnuje se navíc také Slovákům v Bukovině, v Aradu, v Banátu a dokonce částečně i banátským Čechům. Ještě něco: asi polovina knížky je ve slovenštině, protože to je jazyk zpráv samotných. Jestlipak to čtenáři zvládnou…? Více ke knize i k objednávkám zde: http://reemigranti.ocelak.cz/knihy/
P.S. V rýmařovském Íčku už ji mají.
P.P.S. Knížka má jednu príma vlastnost: zdaleka to není takový špalek jako Reemigranti, takže vám jich při tomtéž poštovném (60 korun) můžeme poslat až šest naráz!
Nová knížka “Větev ztracená, nalezená” půjde co nevidět do tisku. Můžete se prát, proč vlastně nově vydávat nějaké staré zaprášené strojopisné texty, když k tématu rumunských Slováků je dnes už dost novějšího materiálu, včetně obrázků. Ale to je právě účel edice historických pramenů. Znovu prověřit ty úplně nejpůvodnější zdroje, na kterých v současném poznání stavíme, a třeba tím i přehodnotit to poznání samé. To, co v téhle knize vyjde, jsou často vůbec nejstarší souvislé texty, které o daných slovenských komunitách v Rumunsku máme. Nebude to s obrázky, bude to asi méně “chytlavé” než Reemigranti a namířeno spíše na aktivní zájemce o rodinnou historii, ale bude to zase jednou jedna důležitá knížka. A kromě bihorsko-salajské oblasti tam tentokrát bude pokryta i aradská oblast, Nadlak, Banát a Bukovina. Sponzory jsem pro tuhle knížku výslovně nesháněl, ale podpořit ji můžete jednoduše nákupem jednoho nebo více kousků, a budu si toho vážit.
Mimochodem, kdybyste věděli o knihkupectví nebo jiném místě (infocentrum a podobně), kde by chtěli Větev (a klidně taky Reemigranty) do prodeje, budu rád za zprávu. Především: Chebsko, Tachovsko, Kašpersko a oblast Vyšší Brod – Kaplice – Český Krumlov.
Výstavu krajinných fotografií z Gemelčičky (Valea Ungurului) autora Karla Tisoně jsme v Bělé pod Pradědem úspěšně zahájili, až do konce listopadu si ji můžete prohlédnout v centru “Bělá v pohybu”. A znovu se sejdeme 26. října při lipenské přehradě, v Horní Plané. Pozvánka řekne vše:
Zírejte na tu krásu od pana Františka Kutláka z Hořic na Šumavě. Obyvatelé slovenské osady Boiana Huta u Tašnadu. Konkrétně tahle osada poválečnou reemigrací naprosto zanikla. Roku 1948 tašnadský farář uzavřel místní matriku s lakonickým konstatováním, že všichni obyvatelé odešli do Československa. Fotografie by měla být z prosince 1947, nedlouho před odjezdem. Úplně vpravo jsou Jan (*1911) a Marie (*1912) Kutlákovi.
Výstava fotografií Karla Tisoně se přesouvá na severní Moravu! Vernisáž 28. září v Bělé pod Pradědem bude spojena s besedou nad knihou Reemigranti a bude to zřejmě jediná naše letošní akce na Moravě…
Făgetu 2011: Gemelčička v proměnách světla
Gemelčička/Făgetu/Maďarpotok/Valea Ungurului, kdysi nejlidnatější slovenská vesnice v bihorsko-salajské oblasti Rumunska, a její krajina, jak ji roku 2011 zachytil objektiv fotografa Karla Tisoně. S průvodním slovem Štěpána Smolena.
Kdy: 28. září 2019 od 15 hod
Kde: Bělá pod Pradědem – Adolfovice 41, Klub seniorů (vedle centra Bělá v pohybu)
Po zahájení výstavy bude následovat beseda nad knihou Reemigranti. Výstava bude pak přístupná až do konce listopadu 2019 (Adolfovice č. 41, centrum Bělá v pohybu), a to každý den včetně víkendů od 8 do 18 hodin.
A protože dobrých knih není nikdy dost, rovnou se vám svěřím ještě s dalším vydavatelským plánem. S překladatelkou Adélou Gálovou připravujeme překlad maďarské knihy “Havasi levelek”, kterou jsem tu už jednou zmiňoval. Je skoro neuvěřitelné, že ta věc existuje. Je to jakýsi román v dopisech, psaných koncem 19. století maďarským kaplanem na Nové Huti (Sólyomkő, Sinteu). Ten ony slovenské kopce v dnešním Rumunsku, tehdy ještě Uhersku, považuje doslova za vyhnanství, kde neumí s místními Slováky promluvit slova, a popisuje svoje tamní dojmy, trable a setkání. Je to vtipné, čtivé a zároveň je to neocenitelný historicko-etnografický materiál. Autor Sándor Mándoky byl totiž skutečně v letech 1895–96 kaplanem na Nové Huti a v textu se objevuje hodně prokazatelných místních reálií, které nás přesvědčují o tom, že vlastní zkušenost, třebaže literárně zpracovaná, je tu základem. O třicet let dřív než první české nebo slovenské zprávy, které z těch míst máme! Dobrý umělecký překlad z maďarštiny není jen tak, a proto mám radost, že se našla firma ochotná ho finančně podpořit. Je to ostravská TopKlima, ateliér vzduchotechniky a klimatizace, a tohle rozhodně není poslední dík, kterého se ode mě dočká. A kdyby se tak třeba našel ještě druhý firemní sponzor, bylo by to s překladem celé ještě jednodušší. Zaručena nehynoucí sláva, reklama na stránkách budoucí knihy, jakož i vychvalování onlajn a offlajn… co vy na to?
Na vědomost se dává, že příští knížka z mojí vydavatelské zahrádky se bude jmenovat “Větev ztracená, nalezená. Cestovní a úřední zprávy o Slovácích v Rumunsku z let 1929–1949”. Jak vyplývá z podtitulu, nebudu pod ní tentokrát podepsán jako autor, ale jen jako editor (spolu s kolegou Jiřím Třískou) a vydavatel. Knížka bude kritickou edicí 4 dosud nevydaných zpráv, které byly o rumunských Slovácích různými autory sepsány v 2. čtvrtině 20. století. A světe div se, nebude to tentokrát jenom o Slovácích v bihorsko-salajské oblasti (Nová Huta, Stará Huta, Gemelčička/Maďarpotok, Bodonoš, Nový Šastelek, Šarany, Boromlak atd.), ale taky o Slovácích v aradské oblasti (Nadlac, Tipar, Pereg, Pecica, Semlak, Mocrea…), v Banátu (Brestovat, Berzovia, Lugoj, Butin, Vucova, Scaius…) a dokonce trochu o banátských Češích (Clopodia, Eibental, Garnic, Sv. Helena, Orsova…). Závazné objednávky ještě neberu, protože nevím cenu, ale jestli už víte, že knížku budete chtít, za nezávazné sdělení zájmu budu rád.
P.S. Bude to tentokrát spíš studijní záležitost; tj. kdo si radši prohlíží obrázky, mohl by být zklamán.
Jen bleskově pár novinek.
Zítra vyrážím pěšky s batohem na Šumavu (Prachaticko, Krumlovsko, Novohradsko?) a rád se potkám a pohovořím s každým, kdo mě cestou odchytne. Podrobnosti o postupu cesty budou na mém facebooku.
V neděli 1. září: setkání u příležitosti 70. výročí konce reemigrace. Bude to tentokrát výjimečně v Praze (!), od 17 hodin v kavárně Do Větru na Praze 6 (Za Zahradou 5). Zřejmě i s promítáním filmu “Koly v plote” (1992, rež. Viliam Gruska).
Po Reemigrantech připravuju k vydání dvě další knížky: tentokrát ne moje, ale starší texty jiných autorů, které si zaslouží vydat. Bude to jednak edice cestovních zpráv a úředních zpráv z let 1929–1949 o Slovácích v Rumunsku, jednak překlad maďarského “románu v dopisech” autora Sándora Mándokyho, kaplana působícího koncem 19. století na Nové Huti. Těšte se.
Další akce jsou plánovány na 28. září v Bělé pod Pradědem (vernisáž výstavy fotografií) a na 26. října v Horní Plané (přednáška).