Dohledávání podrobnější rodinné historie kolem odchodu ze slovenských oblastí na severozápad dnešního Rumunska je vždy mravenčí práce. O to větší můžeme mít radost, podaří-li se u konkrétní rodiny tento přechod vystopovat rovnou ve dvou fázích: nejprve ze severozápadu dnešního Slovenska do oblasti slovenského Rudohoří (Gemer-Novohrad) a následně do rumunských kopců.

Roku 1814 se nám v matrice Oravské Lesné (dříve Erdútka, Erdöčka, Herdučka apod.) objevuje svatba 40letého vdovce Jana Trojáka s 30letou vdovou Katarinou Dulovcovou. O dva roky později se jim v tomtéž místě rodí syn Jan. Další děti už v této obci nenacházíme, bezpochyby proto, že rodina z Oravy odchází. K únoru 1823 ji totiž nacházíme v osadě Drábsko, ve farnosti Lom nad Rimavicou na rozhraní gemerské a novohradské stolice (dnešní střední Slovensko), kde se rodí syn Matuš Troják. K roku 1831 zde pak nalézáme narození pozdního syna Michala Trojáka. Někdy během 30. let nastává přesun rodiny do sedmihradského Rudohoří, konkrétně do nově kolonizované obce Gemelčička (Magyarpatak, Maďarpotok, Valea Ungurului, dnes Fagetu). V tomto období dochází zřejmě také k úmrtí Katariny Dulovcové a ke svatbě vdovce Jana Trojáka st. s mladší Dorotou Belovou; Jan Troják ml. se žení s Márií Svinčákovou a k říjnu roku 1839 nacházíme narození jejich syna Martina, již na Gemelčičce. Roku 1851 si Michal Troják na Gemelčičce bere Barboru Sojkovou. Během 50. let pak četné záznamy o narození dětí dokládají hospodaření obou bratrů Trojákových, Jana a Martina, na vedlejších usedlostech. Dožívají se všichni vysokého věku: Jan Troják st. umírá roku 1855 a jeho úmrtní záznam z Gemelčičky nám potvrzuje narození v Oravské Lesné; Jan Troják mladší umírá 1901, Michal Troják pak až roku 1912, tedy téměř 140 let po předpokládaném narození jeho otce. V Gemelčičce a okolí po nich zůstává četné potomstvo.

Jeden z potomků Michala Trojáka, Tomáš (*1864), je pravděpodobně zachycen na následující fotografii. Ta by jej měla zachycovat již jako stárnoucího muže v době po návratu z 1. sv. války; je tak jednou z nejstarších fotografií, které máme od rumunských Slováků dochované.