Pan Robert Paluka mi poskytl ke zveřejnění několik vesměs nepopsaných starých rodinných fotografií z osady Bogdana Huta, maďarský Csákyújfalu. Tato osada ležela hodně stranou od hlavního slovenského osídlení v bihorsko-salažské oblasti a Slováci tam museli být dosti izolovaní. Oblečení na fotografiích bude zřejmě hodně ovlivněné rumunským okolím – Slováci v oblasti Nové Huti, Gemelčičky, Bodonoše, Boromlaku a spol. se oblékali jinak. Do Bogdana Huta se slovenské rodiny dostaly podle mého výzkumu někdy po roce 1840, v souvislosti s krátkodobým provozem sklárny. Zatímco samotné sklářské (hlavně německé) rodiny někdy po roce 1860 odešly (vrátily se na Novou Hutu nebo odešly do nové sklárny v Bystré – Padurea Neagra), Slováci tam už zůstali – příjmení Bigas, Kubinec, Paluka, Gembický, Švajka, Kortiš, Kapečka… Po 2. sv. válce tyto rodiny reemigrovaly hlavně na Chebsko. Dneska prý v Bogdana Huta mluví slovensky jediný starší muž, a to ještě lámaně. Rodiny, které do Československa neodešly, splynuly postupně s rumunským obyvatelstvem.

edit 28. 4. 2018: žádost obyvatel Bogdana Huta z dubna 1947 o urychlenou reemigraci. Podepsání Karel Fatura, Jan Gembický, František Bigas, Adolf Bigas, František Bigas, Karel Fatura, Vincenc Adler, Martin Gembický, Juraj Moravčík, Vincenc Gembický, Jan Gembický.