Tadyhle – http://www.ocelak.cz/wp-content/uploads/2017/07/pocatky_osidleni.pdf – si můžete stáhnout můj nový (a proklatě dlouhý) článek o nejstarších dějinách slovenského osídlení v kopcích Nové Huti, Staré Huti, Židárně, Gemelčičky a spol. Jsem na něj docela pyšný. Jestli z mojí práce za pár let nebo pár desítek let nezbude jinak nic, tak doufám, že tenhle článek ano. (Můžete si ho třeba vytisknout a uložit ve své knihovničce, protože tiskem asi nevyjde.)

Skoro devadesát let se v literatuře o rumunských Slovácích jen opisovalo, co o jejich historii kdysi napsal Roman Urban a Anton Granatier s Ladislavem Třešňákem. (Pár čestných výjimek v článku zmiňuju.) Tohle je od roku 1930 bez přehánění první důkladný pokus zjistit, co vlastně o původu tohohle slovenského osídlení víme, jestliže se nespokojíme s opisováním starších autorů. S pomocí různých ochotných lidí u nás i v Rumunsku se mi podařilo k tomu vyhrabat celou řádku zastrčených písemných zdrojů, a ty naši dosavadní znalost v různých ohledech opravují. V článku se třeba dozvíte, zda opravdu jsou Slováci v těch končinách už 200 let (kteréžto výročí prý letos v srpnu na Nové Huti oslavovali).

No a teď kousnu do trochu kyselejšího jablíčka. Tahle práce není placená z žádné instituce ani grantu. Už před časem jsem se rozhodl, že se nebudu dál se svou prací účastnit dnešního pochybného systému institucionální vědy a jejího financování. Že svoji vědu budu dělat pro konkrétní lidi, kteří o ni mají zájem, a pokud možno s jejich podporou. Kdybych byl zaměstnán v akademickém ústavu, dostával bych stálý (ač nevalný) plat; k tomuhle tématu bych se buď vůbec nedostal, nebo bych na článek měl mnohem méně času a prostoru. Opsal bych tedy něco ze starších autorů, jak se to tak dělává, do Rumunska bych pravděpodobně vůbec nejel, a článek bych pokud možno rychle publikoval, abych si mohl vykázat nějaké ty publikační body. Vyšel by v nějakém nízkonákladovém akademickém časopise, takže by se k němu drtivá většina z vás (kterých se téma bezprostředně týká) nikdy nedostala. Na internetu byste ho nenašli, anebo jen schovaný za platební bránou, protože veřejně (tj. z vašich daní) financovaná věda bohužel tímto způsobem dodnes funguje.

Já to takhle nechci, takže můj článek je bez omezení volně dostupný všem a je mnohem lepší, než by mohl být v rámci současného systému organizované vědy. Nepříjemný důsledek toho je, že mi dnes ty měsíce a měsíce práce nikdo nezaplatí. Vysoký počet stažení mi sice příjemně pošimrá ego, ale nájem za mě neuhradí, nepřispěje mi na velký nákup ani na roční tramvajenku (kterou zrovna potřebuju). Jinými slovy, hledám mecenáše a podporovatele. Bez vaší podpory tahle práce není dál možná. Myslím to vážně. Možná že vás moje činnost oslovuje natolik, že mi pošlete na účet pár stovek nebo tisícovku jen tak pro radost; možná že si u mě objednáte zpracování svojí rodinné historie, což je taky cenná forma podpory. Možná že máte bratrance velkopodnikatele, který by se dal přesvědčit k nějakému tomu sponzoringu. Popřemýšlejte o tom. Díky.