“– Nuže, Imre, a nyní mi obstarejte někoho, kdo by zavezl tohle mé psaní na Novou Hutu.
– A zdalipak je to velmi naléhavý vzkaz, smím-li se ptáti?
– Baže, mimořádné urgence, neboť si v něm píšu o vůz a kabát.
– Snad neráčejí cestovat na Novou Hutu?
Čerta starého ráčím, pomyslím si v duchu, spíš mi nic jiného nezbývá…
– Ba, ba, právě tam.
– Až do hor?
– Až úplně nahoru.
– A taky tam chtěj zvostat?
– Tam mě přidělili.
– Ale tam je, pane, ještě všude sníh.
– Však snad zas roztaje.
– Baže roztaje, v létě. Ouvej, ouvej… No, tak já vám hnedle někoho seženu, ačkoli, jak se mně to jeví, nalézt takového zájemce nebude zrovna hračka.”
Z připravované knížky Sándor Mándoky: Dopisy z Bihoru. Vyprávění maďarského kaplana z konce 19. století v živém a veselém překladu Adély Gálové. Vyjde na jaře.