Z vašich ohlasů

Vybráno z vašich milých mailových ohlasů na moji práci. Nic jsem si nevymyslel, úpravy jsou pouze pravopisné…

„Dobrý den, úplně mě to rozhodilo. Tolik zpráv jsem nečekala. O některých jsem neměla ani ponětí. Já si rovněž myslím, že je otec jednoduše nemanželský, protože se o tom u nás nemluvilo. Asi si to budu číst pořád dokola.“ H. K.

„Dobrý večer, děkuji za velice rychlé informace o historii mé rodiny. Samozřejmě jste u mě vzbudil zvědavost pátrat dále. (…) Jsem z vašich  informací nadšený, takže pokud to bude možné, chtěl bych spolupracovat dále.“ F. S.

„Dobrý den, musím Vám jen napsat, že jsem nadšena z Vašeho webu. Dnes jsem se jím prokousávala, protože jsem taky něco hledala na internetu ohledně Slováků v Rumunsku. Přestože pocházím z Rýmařova jako potomek potomka reemigranta, tak  jsem vlastně dodneška nic nevěděla o důvodech proč odešli… aj. Jak jsem tak pročítala web, tak se mi spojily některé věci…“ P. S.

„Informace ohledně pocitů a nálad v rodinách, kteří zde začínali prakticky nový život, se přesně shodují s vyprávěním mé tety. (…) Pocity vykořenění a neschopnost pochopit určité zvyklosti jsem vnímal dost intenzivně. Děda svého rozhodnutí do konce svého života litoval a jak jste uváděl, že zde vládl silný patriarchát, to bylo jeho. V Rumunsku opouštěl malé hospodářství, na kterém pracovala jeho rodina, dokonce prý měli až tři čeledíny. Teta vyprávěla, že si nežili nejhůře, měli koně i krávy. Při každém jejím vyprávění mám chuť se tam jet podívat. Život v pohraničí nebyl pro moji rodinu to, co jim slibovali v Rumunsku. Děda si myslel, že zde dostanou hospodářství a budou žít jako v Rumunsku. Proč Vám to píši, samozřejmě, že čím jsem starší, tak mě zajímá, kde mám kořeny a hledám souvislosti i v mé práci soukromě hospodařícího rolníka. Z vašich stránek mám upřímnou radost a snažím se pochopit i určité zvláštnosti ze života mého otce a jeho rodiny, vlastně mě samého.“ F. S.

„Jsem velice překvapená tím, jak rychle jste mně dohledal údaje o mojí rodině, mnohokrát děkuji. Mnoho let už přemýšlím, kde se u nás v rodině vzaly vážné žaludeční onemocnění.“ A. S. [po zjištění, že předek klientky zemřel na rakovinu žaludku]

„Dobrý den pane Oceláku, předem bych vám chtěla říci, že jste BOREC – objevila jsem vaši databázi slovenských reemigrantů z Rumunska. Jste opravdu jednička!!!“ L. V.

„Stejně by mě dnes zajímalo, kde bylo hůř – v zemi původu a nebo v začátcích v Rumunsku? S otcem, protože si to přál, jsme s ním jeli do Rumunska, kde bydlel, bylo to asi v roce 1995. Ve vesnici měl plno známých, jenže já jsem si všimla, že místo sloupů el. vedení byly pokroucené vysoké kmeny stromů, místo asfaltek byly prašné, vymleté silnice. Poprvé v životě jsem viděla voly táhnout po silnici žebřiňáky. Otec dávno umřel a já si teď ve spojení s návštěvou v Rumunsku vybavuji jeho historickou větu: JAK JSEM VÁS OPUSTIL, TAK JSEM VÁS ZNOVU NAŠEL.“ M. F.

„Dobrý den, samozřejmě pátrejte dál :-) Jak jsem psala, zajímá mne každý záznam. Znáte to asi sám, když ještě byli ti, co by nám to mohli vyprávět, byli jsme malí a moc nás to nezajímalo… a teď… vzpomínky šednou a bohužel nejsou ti, co by vyprávěli…“ A. L.

„Moc děkuji za horu informací. Je to zajímavé čtení :-) Strom mi hodně pomohl, abych si udělala lepší představu.“ J. K.

„Hezký den, Radku, no nemám slov! Je to bomba! Vůbec jsem nečekala, že toho dohledáte tolik!“ J. H.

„Ještě by mne zajímalo, a myslím že jste na to určitě narazil i vy sám osobně, co vlastně vedlo naše předky k tomu, že odešli do Rumunska… jestli za prací nebo je nutilo něco jiného… a taky vlastně stejná otázka, co nutilo mé předky opustit takříkajíc své jisté (jak jste sám poznamenal, měli slušný majetek z obou stran) a jít  do ČSR… co vedlo ty první z rodiny k tomu aby tam vše zanechali a odešli – vidina ještě lepšího života, touha najít své kořeny, touha po vlasti? Nevím, nedokážu si to vysvětli, pro ně bylo doma tam… a hlavně je všechny obdivuji za to jak dokázali, odejít, začít znovu a oba víme, že to nebylo vůbec jednoduché, protože se na ně všichni dívali a někde je to dodnes, jako na Rumuny…“ A. L.

„Dobré ráno, ještě jednou děkuji. Mým cílem bylo dostat se zpět na Slovensko a to se mi díky vám podařilo.“ H. K.

„To je lepší, ty kořeny, než detektivka. Závidím Vám v dobrém, že se v tom tak bravurně orientujete.“ J. Š.

„V Jaroslavicích patřili k výrazné komunitě, pracovité a zbožné, na rozdíl od osídlenců z vnitrozemí. Přesto jsou dodnes pohrdlivě nazývání „těmi Rumuny“, leckdy se i našim končinám říká „Rumunov“. Stojí to hodně úsilí, tyto předsudky lámat, ale snažíme se o to.“ M. M.

“ … velice děkuji za každou informaci, větu, dokument… kterou jste mi zaslal. Udělal jste mi nesmírnou radost.“ A. Ch.

“ … konečně se dostávám k tomu, abych Vám poděkovala za Vaši práci. To nemá chybu :-) Neskutečné. Jsem z toho všeho, po pravdě, pořád trochu mimo, musím si to vytisknout a dát vše dohromady. Tolik informací… “ K. D.

“ … mockrát děkuji, právě jsme se vrátili z dovolené a milé překvapení!! (…) Musím si to v klidu všechno projít, jen se opět potvrdilo, že – sice nejasná – rodinná tradice o polském
původu se ukázala skutečností.“ M. M.

„… to je super co jste všechno našel, klobouk dolů.“ R. S.

„Vážený pane Oceláku, radost z dárku – rodokmenu, byla obrovská, patří Vám opravdu velký dík.“ K. K.

„… Jinak, klobouk dolu za to, co jste vypatral. Hotovy detektiv! :-)“ J. P.

Zpět na Rodokmeny