17. 12. 2017

Drábsko, osada u středoslovenského Lomu nad Rimavicou, je asi vůbec to nejpůsobivější z míst, odkud Slováci odcházeli kolem roku 1830 do bihorsko-salajské oblasti dnešního Rumunska. Jestli přemýšlíte, proč se tehdy vydali do neznáma, podívejte se na tyhle svahy a pomyslete, jak se na nich tehdy mohlo hospodařit. Otázkou ovšem zůstává, jestli si příchodem např. do kopců v okolí Gemelčičky (Valea Ungurului) nějak zvlášť polepšili…

10. 12. 2017

Jozef Koritár (1883-1963), zástupce nejstarší generace rumunských Slováků u nás. Roku 1946, ještě před oficiální reemigrací, přišel ovdovělý s rodinou dcery do Nových Valteřic na Bruntálsku, později žil ve Skřivánkově na Zlatohorsku, dožil pak na Litoměřicku. Foto od paní Zuzany Dittrichové.

30.11.2017

Padesátá léta na Kašpersku ve dvou fotografiích poskytnutých laskavě dr. Vladimírem Horpeniakem.

edit 2. 12. 2017 – Podle sdělení pana Radka Šuby je zmíněný popis chybný, první fotografie má být ve skutečnosti ze Zbytin, druhá z Libínského Sedla na Prachaticku.

 

Rejštejn, účastníci mše svaté před kostelem.
Pracovníci státního statku v Kavrlíku u Kašperských Hor.

Oblakové diagramy příjmení

Jsem hračička, a tak jsem neodolal možnosti zkusit si vytvořit tzv. wordclouds, “slovní oblaky”, z příjmení zastoupených v nejlidnatějších slovenských obcích sedmihradského Rudohoří. Velikost každého příjmení odráží počet jeho výskytů. Sledovaným obdobím jsou roky 1892–1938, konkrétně jsou sledována příjmení ženichů při svatbách za celou farnost Nová Huta (zahrnuje též Starou Hutu, Židáreň, Sočet, částečně Bystrou), resp. Gemelčička (zahrnuje též osady Šarany, Magurič, Zboriště a menšinové slovenské osídlení v širokém okolí).

Diagram četnosti příjmení ve farnosti Nová Huta, před 2. sv. válkou.
Diagram četnosti příjmení ve farnosti Gemelčička, před 2. sv. válkou.

Edit 9. 3. 2024: Přidávám diagramy k Bodonoši a Boromlaku s Varzaľem. To jsou další hlavní místa původního slovenského osídlení v Bihoru, která nevznikla druhotnou kolonizací, a tím pádem mají do velké míry samostatnou zásobu příjmení. Diagramy zde vycházejí z poněkud jiných dat, jednak vzhledem k jejich dostupnosti a jednak vzhledem k potřebě pokud možno odfiltrovat vliv druhotně kolonizovaných osad (např. Nový Šastelek). První diagram vychází z příjmení ženichů i nevěst při sňatcích ve farnosti Bodonoš v letech 1875–1911, druhý diagram vychází z příjmení Slováků v úmrtní matrice farnosti Siplak v letech 1891–1939.

P. S. Vinou chyby v algoritmu mohla z diagramů vypadnout některá dlouhá a relativně častá příjmení, např. v novohutském chybí Herenčák, Ferenčík, Koněvalík.

Bodonoš
Boromlak a Varzaľ

Přednášky 2017

Přednáška v Hošťce v sobotu 11. listopadu byla poslední mojí přednáškou letos, takže je čas na malou bilanci sezóny: pronesl jsem v ní 6 přednášek plus jednu “poloviční”, v sedmi obcích na oblouku od severomoravského po západočeské pohraničí. Většinou díky místním nadšencům, kteří zařídili různé věci okolo (viz v popiskách fotografií). Průměrně přišlo asi 30 lidí (nejvíc v Kaplici, přes 50) a vypadá to, že ani jednoho návštěvníka jsem neunudil k smrti… Díky všem, kteří dorazili, a snad bude příležitost pokračovat i v příštím roce!

P. S. Kdybyste chtěli uspořádat podobnou přednášku ve vlastní obci, zkuste se zamyslet, zda by byl k dispozici prostor s projektorem a plátnem.

Letošních 6+1 přednášek na mapě ČR: Rýmařov, Kaplice, Lenora, Jaroslavice, Kašperské Hory, Česká Ves, Hošťka.
Vzácná “návštěva” na přednášce v Jaroslavicích (za asistenci dík panu Romanu Sapouškovi), paní Hučíková v dobovém “huťanském” kroji.
Takhle jsme se sešli v Kašperských Horách (dík paní Mirce Prekopové)…
… takhle v České Vsi, v působivé expozici zajateckých táborů na Jesenicku (dík panu Romanu Janasovi)…
… a takhle v Hošťce (díky místní zapálené kronikářce Lucii Valíčkové).

 

13.11.2017

Krásný, mimořádně starý kousek, ziskaný v České Vsi od pana Josefa Skypaly. Foto z roku 1925 (!), rodina Ondreje Daniela *1883 a Katariny Šubové *1888, s dětmi (nahoře zleva) Markétou, Janem, Pavlem, (dole) Josefem, Františkou, Karlem. Rodina tuším byla z osady Magurič mezi Borodem a Gemelčičkou (Valea Ungurului).

Rumunští Slováci ve vojenském prostoru Libavá

Jednou z oblastí, kam v poválečných letech přicházeli slovenští reemigranti z Rumunska, byl nízký Jeseník. V jeho jižní části byl již koncem 40. let vytvořen vojenský újezd Město Libavá, v důsledku čehož byli noví osídlenci (jakož i zbytky starousedlíků) nuceně vysídleni. V Archivu bezpečnostních složek se zachoval seznam obyvatel jednotlivých obcí z doby před vysídlením, který zachycuje v tomto prostoru nejednu rodinu rumunských Slováků. Cenný je mj. tím, že zahrnuje z větší části rodiny přítomné už roku 1946, tedy ty, které přišly do ČSR “načerno” ještě před započetím reemigrační akce. Během několika let pravděpodobně většina rodin oblast Libavé nuceně opustila.

Norberčany-Trhavice

Jan Bubela *1894 + Terezie *1899 a 5 dětí
Josef Koritar 1905 + Lotka *1905 a 7 dětí
Jan Gajdoš *1900 + Marie *1901 a 3 děti
Karel Gajdoš *1905 + Marie * 1901 a 6 dětí
Peter Kutľak *1911 + Anežka *1919 a 1 dítě
Šandor (Alexander) Valek *1915 + Anna *1920 a 3 děti
František Chavík *1922 + Rosalie *1924
Karel Harazin *1894 + Antonie *1900 a 5 dětí
Pavel Zivčák *1919 + Františka *1922 a 2 děti
Martin Chudý *1913 + Marie *1919 a 2 děti

Město Libavá (vojenský statek)

Martin Gažák *1898 + Rozalie Kutláková *1897 a 2 děti
Františka Gažáková *1921 a 1 dítě
Eduard Živčák *1909 + Margita Kubaláková *1911 a 5 dětí
Štefan Salva *1904 + Veronika *1905 a 4 děti

Stará Voda (vojenský statek)

Martin Ferenčík *1895 + Veronika Pešeľová? *1907 a 4 děti
Ondrej Honiš *1896 + Anna Kalianko *1907 a 5 dětí
Pavel Šemro *1907 + Margita Bulová *1912 a 2 děti
Matěj Segeč *1889 + Anežka Šemrová *1896 a 2 děti
František Podhora *1912 + Františka *1920 a 4 děti
Katarina Krikelová, roz. Pešeľová *1909 a 2 děti

 

Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, dokument B-7-5-1, inv. č. 13.

Židé v oblasti Nové Huty a Gemelčičky

Někdejší židovské obyvatelstvo v oblasti Nové Huty a Gemelčičky je pro nás záhadnou skupinou, o níž víme jen naprosté útržky. Nejpodrobnějším naším historickým zdrojem k obyvatelstvu jsou totiž řimskokatolické matriky, které o Židech až na naprosté výjimky mlčí. Přesto zde alespoň několik málo židovských rodin žilo: nejlepším důkazem je několik náhrobků dosud dochovaných na Gemelčičce. Vyfotil je pro mě pan Dušan Zetocha a hebraistka Kristýna Tomšů dodala útržkovitý přepis: na čitelných místech náhrobku v popředí by mělo stát něco jako Pradel Chaj, Fradel Chaj či Peradel Chaj, syn (nebo snad dcera) jakéhosi Avrahama. Pan Zetocha uvádí z rodinné paměti vzpomínku, že členové této rodiny, příjmením Duduš (?), byli roku 1943 nalezeni zastřelení ve svém domě; další židovská rodina ze Židárně prý okamžitě po události uprchla. V poměrně nedávné minulosti prý místo navštívili a k náhrobkům se přihlásili potomkové původních obyvatel, žijící dnes v Izraeli.

Samo jméno obce Židáreň (také Židarňa) prý skutečně odkazuje na někdejší, mnohem dřívější, přítomnost Židů v místě. Domnívám se konkrétněji podle některých zmínek v literatuře, že tu v počátcích osídlení mohl vystupovat židovský obchodník s potaší (salajkou, tj. uhličitanem draselným vyráběným z dřevěného popela).

Pokud máte nějaké informace o předválečném židovském obyvatelstvu v sedmihradském Rudohoří, zanechte prosím zprávu nebo mi napište.


The above are a few sporadic remarks and a photo connected to the pre-WWII presence of Jews in Munții Plopiș, a Slovak-inhabited mountain range in the Bihor and Sălaj counties of the present day Romania. We reckon there had been several Jewish families, perhaps merchants, living among the Slovak majority in the villages of Sinteu, Valea Târnei, Huta Voivozi or Valea Ungurului. Some were probably murdered in 1943, others fled. If you have any information considering Jewish families in the area, please leave a comment or contact the author at radioc@seznam.cz.

 

Sklárna Bystrá – Pădurea Neagră

Zářijové setkání potomků reemigrantů v jihočeské Lenoře přineslo nejeden cenný obrazový doklad k historii sklárny a sklářské kolonie v Bystré (rum. Pădurea Neagră, maď. Feketeerdő, něm. Schwarzwald). Kvalifikovaní umělečtí řemeslníci v továrně (foukači, brusiči, malíři skla…) se svými rodinami tvořili poměrně uzavřenou skupinou, která si výrobní tajemství v jednotlivých rodech předávala z generace na generaci. (Po válce skončily tyto rodiny z velké části právě v šumavské sklářské obci Lenora, ale také prý v Novém Boru, Anníně nebo Josefově Dole.) Zásobování sklárny dřevem, „žabicou“ (křemenem) a potravinami, jakož i nekvalifikované práce v továrně, ale zajišťovali Slováci z místa a z okolních kopců (Stará Huta aj.), včetně mládeže a cca do roku 1930 i včetně malých dětí.

Na rozdíl od národnostně “čistých” Slováků-zemědělců tvořily vlastní sklářské rodiny v Bystré národnostní směs. Byly tu rodiny původu českého, německého, slovenského, francouzského, srbského i maďarského. Souviselo to s častou migrací sklářů za prací v rámci rakousko-uherské monarchie i mimo ni. Ve 20. letech část rodin odešla z Bystré do vzdáleného průmyslového města Turda, kde nábor do nové moderní sklárny podle vzpomínek pamětníků sliboval kvalifikovaným sklářům moderní bydlení (např. s koupelnou) a vysoké výdělky. Méně rozvinutá Bystrá byla pak prý pro skláře útočištěm, kam se v horších časech (např. válečných) mohli vracet.

Za poskytnutí následujících fotografií vděčím panu Antonínu Chrapanovi a panu Richardu Stadlerovi.

Sklárna v Bystré – dům ředitele, kolorované foto, doba neznámá. Zdroj: profila.hu.
Pohled na sklárnu a sklářskou kolonii v Bystré, rok 1916 nebo dříve.
Vzácný pohled na provoz ve sklárně Bystrá – uprostřed je pec obklopená foukači a dalšími pomocníky. 10. nebo 20. léta 20. století?
Brusičská parta z Bystré – jako symbol vidíme dole dva brusné kameny). Rok cca 1930?
Pohled na Bystrou z blízkého kopce, 30. léta?
Interiérové foto z rodiny Stadler, z roku 1938, dokládá vysokou životní úroveň sklářů (vzadu rádiový přijímač) ve srovnání s okolním zemědělským obyvatelstvem.
Pohled na sklárnu Turda.

25-09-2017

Dva velice staré (tedy vzácné) kousky ke Slovákům z Bukoviny (rumunská župa Suceava), obce Solonețu Nou (Nový Solonec) a Poiana Micului (Poľana Malého). Z této oblasti směřoval vůbec první poválečný reemigrační transport z Rumunska, protože obyvatelé byli po vypálení Poiany roku 1944 ve zvláště zlé situaci. Fotografie pořídil před rokem 1915 učitel B. Vavroušek.

Zdroj: časopis Český svět, ročník 1914/15