Archiv rubriky: Nezařazené

16-04-2020

„Pohľad na Novú Hutu a Židáreň z Valea Ungurului.“

Tohle, jen ještě o půl století dřív, je krajina Mándokyho „Dopisů z Bihoru“ – nové knížky, jejíž vydání připravujeme na květen. Bude to tentokrát vyloženě zábavná četba.

Fotil Rudolf Dočolomanský roku 1950.

14-04-2020

Teda, nejsem lékař, ale když někomu u pěti z osmi předků najdeme úmrtí na plicní chorobu, myslím že je to rodinná anamnéza jako vyšitá. Dobrý důvod dávat si pozor, a zvlášť dneska. Případ jednoho aktuálního rodokmenu.

07-04-2020

Jeden z nejzastrčenějších osad Slováků v Rumunsku byla Bogdana Huta, kde žila mj. tahle rodina. Adolf Kubinec (* asi 1901) se ženou Rozou Sivokovou (* asi 1899); jedna z dcer je Anna (*1925), provdaná později za Adolfa Gembického. Většina rodiny odešla do ČSR, Roza se toho zřejmě nedožila. Odlehlost Bogdana Huty se dá pozorovat na kroji, který u žen moc nepřipomíná to, co Slovenky nosily v kopcích Nové Huti a Gemelčičky nebo níž v Bodonoši, Boromlaku a spol. Foto získáno na rodinném setkání ve slovenských Nových Honech, kde část rodin z Bogdana Huty později zakotvila.

30-03-2020

Ukázka z připravované knihy Sándor Mándoky: Dopisy z Bihoru, ve skvělém překladu Adély Gálové. Vyjde během jara.

„Vyjdu na zápraží, trochu starého postiskám a uvelebím se ve velkém, slámou vycpaném sofa. Hospodář Jánoš usedne na lavici.

– Tak co máte na práci, strýčku?

– Inu, nic moc. Chladím se.

– Nu, to je dosti pohodlné řemeslo.

Na to se starý rozchechtá tak mocně, divže mi to neprotrhne bubínek.

– Je libo doutníček?

– Děkuji, děkuji, chm! Chm!

Zapálíme si a počneme dišputaci o chodu světa.

Coby Hornouheřan ovládá Vladár hned tři jazyky; ač jsem toho názoru, že ani berlínská, ani budapešťská, ani slovenská – je-li někde taková – akademie by mu na jeho mluvnici štempl nedala. Slovenštinu láme stejně ztuha jako němčinu i maďarštinu. Z té i oné loví namátkou rozličné tvary, s jejichž pomocí tvoří následně slovosled s takovou měrou polyglosie, že by se z takového sousedského tlachání Gábor Szarvas jistojistě v hrobě obrátil.

K tomu je pantáta ztělesněná nespokojenost. Nadává na Slováky, že řádně neplatí církevní daň, laje státu, že daně nelítostně zvyšuje, spílá židům, že jim jde jen o vlastní prospěch a pakují si tu v horách kapsy, zatímco ostatní i kdyby se třeba udřeli k smrti, stejně jim Pán Bůh nedopřeje; nadává na advokáty, kteří odírají všechny, kdo jsou právě v soudním sporu; a zde je třeba na okraj poznamenat, že sám pantáta se soudí v jednom kuse, a ať už při vyhraje, či prohraje, nezbude mu pokaždé, nežli zaplatit lví podíl; a dokonce spílá i zakladatelům Nové Huti, přičemž proklíná vteřinu, kdy sem přišel. Takto a podobně tu nicméně láteří už devatenáctým rokem a dle mého skromného názoru by jej odtud nebylo lze vyhnat ani holí.“

27-03-2020

A ještě jedna od pana Kadlece, a to pěkně stará: jeho prarodiče Jan Kadlec (1892–1960) a Rozálie Kozáková (1898–1953). Žili i zemřeli na Nové Huti, do Československa se po válce nevydali. Nejmladší dítě na fotce je Štefan (*1924), foceno to tedy asi bude 1925.

23-03-2020

Další z oblíbeného žánru „byla pouť a vyfotili jsme se na trávě před plachtou“, kterýchžto snímků z válečných let se nám dochovala zajímavá řádka. Tohle je Antonie Dobrovská, roz. Jurášová (1880–1950), z Nové Huti (Sinteu), se dvěma svými dcerami. Foto poskytl pan Ján Kadlec, díky.

12-03-2020

Pěkný fotografický úlovek: měl by to být František Kubinec (*1910) z Bogdana Huty v řadách rumunských tzv. horských myslivců. Jednotky horských myslivců byly lehké armádní střelecké jednotky speciálně připravované na boj v horském prostředí. Poskytl pan Kubinec z Kraslic.

05-03-2020

„– Nuže, Imre, a nyní mi obstarejte někoho, kdo by zavezl tohle mé psaní na Novou Hutu.
– A zdalipak je to velmi naléhavý vzkaz, smím-li se ptáti?
– Baže, mimořádné urgence, neboť si v něm píšu o vůz a kabát.
– Snad neráčejí cestovat na Novou Hutu?
Čerta starého ráčím, pomyslím si v duchu, spíš mi nic jiného nezbývá…
– Ba, ba, právě tam.
– Až do hor?
– Až úplně nahoru.
– A taky tam chtěj zvostat?
– Tam mě přidělili.
– Ale tam je, pane, ještě všude sníh.
– Však snad zas roztaje.
– Baže roztaje, v létě. Ouvej, ouvej… No, tak já vám hnedle někoho seženu, ačkoli, jak se mně to jeví, nalézt takového zájemce nebude zrovna hračka.“

Z připravované knížky Sándor Mándoky: Dopisy z Bihoru. Vyprávění maďarského kaplana z konce 19. století v živém a veselém překladu Adély Gálové. Vyjde na jaře.

21-02-2020

Z rodinných fotografií pana Jána Kadlece.Reemigrant z Nové Huti, nejen fešák, ale podle všeho taky dobrý chlap: Jozef Dobrovský (1900–1967), žil v Jiříkově na Rýmařovsku. Dívka vpravo je pak jeho dcera Anna, provdaná Kadlecová.

07-02-2020

Další úžasná foka z knihy Vendelína Úradníka o Slovácích v Bukovině. Tito hoši se na československé náklady v Oradeji připravovali na učitelskou dráhu a většinou se pak skutečně učiteli stali. Některá jména budete znát.

„Slovenskí stredoškolácí-štipendisti v Oradei Mare z medzivojnového obdobia. Sediaci zľava: Jozef Čorba z Bikača, Benedek Skypala z Marci Huty, Rudolf Dočolomanský, slovenský učiteľ z ČSR, Gejza Rončák z Marci Huty, František Uhečský zo Seleuša pri Oradei. Stojaci zľava: Jozef Feniak z Bikača, Ján Neuburger, Stanislav Švintek a Rudolf Lehotský z Poiany Micului, Ľudovít Lašák z Tiganešti.“